ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 10. - část I.

26. září 2017 v 22:11 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 10. - část I.




"Pane! Tyhle dveře taky nejdou otevřít! Jsme v pasti!"

"Ne, jsme úplně v prdeli!" zabručel Gabriel.

"Držte hubu!" okřikl je Thomas.

Jejich nervy pracovaly tak, jak se v takové situaci očekává, před momentem nejspíš ztratili dalšího člena svého týmu a střetli se s velmi hrůzostrašným nepřítelem.

Hyomy se zeptal: "Co teď? Dveře nejdou otevřít! Schodiště do nižších pater jsou rozbitá. Nevrátíme se zpátky?!"

"Dobrý nápad!" souhlasil Gabriel.

Notorment však zařval: "Ne! To rozhodně ne! Pokračujeme dál! Najdeme jinou cestu, musí tady být! Jdeme!"

Vydali se dál, procházeli patrem, ve kterém nyní uvízli. Prohledávali jednotlivé místnosti, aby našli cestu dolů. A nakonec ji našli. Vstoupili do jedné zabarikádované místnosti dírou v rozpadlém zátarasu u dveří. Ocitli se v něčem jako posledním útočišti pracovníků společnosti. Nenašli však žádná těla, jen krev, rozbité stoly a skříně, které použili k zatarasení dveří. Našli také díry ve zdi, ale ani stopy po výstřelech ze zbraně neviditelného nepřítele.

Kousek od sloupu chytil Thomas Gabriela za výstroj a stáhl ho k sobě těsně před tím, než se málem stalo další neštěstí. Gabriel se lekl, chytil se Thomase a řekl: "Díky. Málem jsem tam spadnul."

Všichni se postavili na okraj propasti a posvítili dolů. Velká propast vedla do tmy, nejméně skrz tři patra.

"Lepší cestu asi už nenajdeme," prohlásil Thomas.

"Jsi blázen? Jak se chceš dostat dolů? Sletět?" zeptal se Gabriel.

"Máme přece lano!" Notorment kývl na Madeuse a ten odložil svá kulometná dvojčata. Silné lano ovázal kolem sloupu a pak ho spustil dolů.

"Snad to lano dosáhne až dolů a pokud ne, tak to poznáme," usmál se Madeus.

Gabriel se chytil provazu jako první. "A jak to poznáme? Tím, že spadneme? Super!" Začal se pomalu spouštět dolů a Madeus pro jistotu ještě lano jistil. Všichni napjatě sledovali, jak Gabrielovo světlo ze svítilny mizí dolů do tmy. Pak se ozvalo: "Dobrý, jsem dole. Můžete, ale je to tady hnusnější, než nahoře, ale asi si zvyknete."

"Dobře! Thomasi, lez!" rozkázal velitel.

Thomas slezl dolů a po něm se lana chytil Notorment. "Až budu dole, tak ten provaz vytáhni a spusť nejdřív svoje kulomety, bude to lepší," řekl Madeusovi a ten souhlasil.

Jakmile velitel dosáhl spodního patra, zvolal: "Můžeš, Madeusi."

Madeus vytáhl lano a spustil na něm pomalu svůj první kulomet a po něm i druhý. Když byly oba dole, spustil i sebe. Asi v polovině cesty, uslyšel podivný zvuk, který se mu moc nelíbil. Hned na to provaz prasknul a Madeus s křikem letěl dolů. Všichni uhnuli, aby je svým mohutným tělem nezalehl. Naštěstí se nic nestalo, jen si trochu narazil záda, se kterými křupl, když se zvedal.

"Madeusi, když jsem řekl sletět, tak jsem to myslel jako vtip," prohlásil Gabriel.

Madeus ho okřikl: "Drž hubu, ty debile! Tak se podívej na tohle a on tě ten smích přejde." Hodil mu roztržené lano.

"No jo! Výborně! A jak se teď dostaneme zpátky nahoru?!" prohlížel si lano Gabriel.

"To nevím, ale jestli mě budeš srát, tak tam vylezu třeba po tvých střevech!"

"Sklapni, špekoune! Kdybys nebyl tak velkej, tak by to lano neprasklo!" zařval na něj Gabriel.

Madeus se naštval a vykřikl: "Cože?! Ty parchante! Když jsem tě praštil nahoře tím kulometem, tak jsem tě praštil asi málo! Pojď sem, hned to napravím!"

Gabriel napřáhl ruce. "Ne, ne! To je dobrý."

"Klid! Uklidněte se! Něco vymyslíme! Hlavně musíme zapojit ty generátory!" rozkázal velitel a podíval se na ostatní. "Teď bychom měli být na stejným patře, jako je ten tunel, takže projdeme do druhého komplexu, najdeme generátory a…" Notorment to nedořekl a podíval se trochu vystrašeně kolem sebe a zašeptal: "Kde to sakra jsme?! Co je to?"

Thomas si posvítil blíž na stěny a ke sloupům. Celý tým se podíval kolem sebe, každý hodil pár světlic a Notorment řekl: "Bože! To je hnus!"

"Vypadá to jako hnis nebo sliz z nějakého tvora, je to celkem suchý a je to všude. Jsme asi v nějakém hnízdě něčeho odporného. Už to tady skoro nevypadá jako základna, spíš jako žumpa, mnohem hůř, než žumpa," komentoval scénu Gabriel.

Notorment si prohlížel to hrůzné místo, které mu nahánělo víc hrůzy, než neviditelný nepřítel. "Thomasi, radši kontaktuj druhý tým o naší situaci."

Thomas to uznal za velmi vhodné a rozumné, stiskl vysílačku, zděšeně se však podivil. Stiskl ji znovu a nic. Žádný signál, žádné vysílání. Pak řekl ustaraně: "Sakra, tady dole vůbec není spojení!"

"Cože?! Takže jsme odříznutí?" zděsil se Hyomy.

"Jo, přesně. Jsme úplně odříznutí, tohle přesně ten neviditelnej parchant chtěl. Proto zničil ten most a poslal nás sem dolů na tohle hnusné místo, kde nás může v klidu zabít jednoho po druhém a smát se. Jsme jako krysy v jámě a nemůžeme ven."

Gabriel však dodal: "Ne, poslal nás sem dolů, protože ví, co tady je. Pokud Brada zabil, tak už by tady byl, ale není, neslyším žádné křupání, žádné syčení a nikomu z nás ještě hlava nechybí, všichni jsme zatím vcelku a celkem živí. Sem totiž nechodí ani on. Protože ví, co tady je, a sjednal nám rande. Ať už tohle hnízdo vytvořilo cokoli, hezké to nebude."

"Bezvadný, Gabrieli. Díky, že jsi nás všechny náramně uklidnil tím, že nás čekají ještě lepší věci, než předtím. Už se úplně těším. Takže můžeme vyrazit," vzdychl Notorment.

Velitel šel první, za ním Hyomy, pak Gabriel s Thomasem v závěsu a skupinu uzavíral Madeus se svými kulomety.

"Hele, aspoň půjdou lépe otvírat dveře," prohlásil Gabriel.

"Proč?" zeptal se Hyomy.

"Protože tady žádný nejsou," zasmál se Gabriel.

Vyšli ven z místnosti bez dveří a Hyomy řekl: "No jo, pravda, ale kam ty dveře zmizely?"

"Nevím, asi je někdo vyrval z pantů a odnesl."

"Jasně, ocelové, tunové dveře jen tak někdo odnesl, jo?"

Dveře však našli kousek dál v chodbě a byly roztrhané na kusy. "Tady máš ty dveře," ukázal na ně Gabriel. "Zámečník byl asi velkej." Pak se zeptal velitele: "Pane veliteli, víme vůbec, kam jdeme? Mám se podívat do plánů základny?"

"Zbytečný, dost pochybuji, že v plánech základny je zakreslená tahle nová rekonstrukce," prohodil Notorment.

"Jo, pilná potvůrka. A hádám, že obludy, co nás běží sežrat, tam znázorněny asi taky nebudou."

Notorment luskl prsty a otočil se. "Pravda, to jsi mi něco připomněl, málem jsem zapomněl, že to vlastně máme. Hyomy, zapni detektor pohybu."

Hyomy vytáhl přístroj, zapnul ho a začal se ozývat již známý a napínavý zvuk. Zatím nic, žádný signál detektor nezaznamenal a tak šli opatrně dál tím temným místem.

Každá místnost vypadala jako odporná jeskyně a chodby zely prázdnou tmou. Minuli další prostory. Dírou v ocelových dveřích prošli do jedné z místností. Otvor si dobře prohlédl Gabriel, když procházel skrz, a řekl: "Proč mají skoro každé dveře díru, jako by šel tudy King Kong?"

Místnost byla velký sklad. Začali ji prozkoumávat. Najedou odněkud zařval Gabriel: "Veliteli! Našel jsem ty vědce! Našel jsem je!"

Notorment se nadějně a s trochou radosti zeptal: "Kde jsou?"

"Jsou všude!" zněla odpověď.

Všichni vyrazili směrem, kde stál Gabriel, a po chvíli sami nacházeli mrtvá těla. Dorazili ke Gabrielovi, který si zrovna prohlížel mrtvolu u jedné krabice. Thomas stál u další hned kousek od něj. "Ale jestli tohle je vědec, tak já jsem jezevec."

"Proč myslíš?"

Thomas se sehnul k mrtvole. "Tak se podívej. Podle oblečení a vybavení soudím, že to jsou vojáci z nějaké velmi speciální jednotky."

Gabriel zvedl zbraň, co ležela vedle mrtvého. "Pokud jde o vybavení, tak ho mají mnohem lepší, řekl bych. Co je tohle za paprskomet?" Jen tak cvičně namířil na bedny před sebou a vystřelil pár výstřelů. Zbraň jenom zašeptala záblesky a Gabriel i všichni kolem zírali, jak bedny před nimi zmizely. Za hromadou ve zdi byly rázem pěkné díry. Gabriel jenom vydechl údivem: "Teda, to čumím! Hoši! Až nebudeme moci zase otevřít nějaké dveře, tak mi řekněte, s tímhle to půjde jako po másle." Položil zbraň a zvedl jinou. Vystřelil na hromadu krabic na druhé straně skladu. Jenom lehce zmáčkl spoušť a trochu se zbraní zamával a jedna bedna byla na kusy. Zbraň vystřelila salvu elektrických blesků a ještě chvíli potom se z ní jiskřilo. Gabriel znovu vydechl: "Wow! Tomu říkám zbraň, asi změním vybavení. Víte, jak jsem říkal, že už toho neviditelného parchanta nechci potkat? Tak teď už ho chci potkat a to velmi rád. Protože s tímhle, mu pěkně rozpálím prdel."

"Bezva, Gabrieli. Skončil jsi s prezentací? Můžeme už jít? Máme před sebou ještě kus cesty. Ty zbraně vezměte s sebou. Uvidíme, co najdeme dál," pronesl velitel.

Hyomy si chtěl vzít paprskomet, ale Gabriel ho rukou zarazil. "Počkej, vezmi si elektromet. Otvírák dveří - paprskomet - je můj." Hyomy si tedy vzal elektromet a Gabriel si svou zbraň pověsil na záda.

***


Vstoupili do obrovské haly, která měla dokonce horní patro z ocelové plošiny a ta se obtáčela podél stěny kolem celého prostoru. Krabice a bedny různých velikosti byly pyramidově naskládány na sebe a halou se táhly jako zeď. U stropu byly na ocelové konstrukci připevněny pojízdné háky. Jejich ovládací panely se daly najít na různých místech haly.

Tým procházel uličkou mezi dlouhými řadami z krabic. Míjeli žluté nakladače, traky a jinou těžkou techniku. Naproti, daleko na konci haly, viděli dvě velká okna, kterými háky převážely těžký náklad i přes zeď do dalších prostor.

Došli na křižovatku, všude byly jen uličky a mnoho, mnoho krabic a velkých beden. V těchto halách svítilo místy nouzové osvětlení, takže alespoň něco bylo vidět, ale na hrůzostrašnosti místa to nic neměnilo. Viděli jen více hrůzy, než v úplné tmě.

Napravo v dálce spatřili obrovské ocelové dveře. Zamířili k nim. Cestou však viděli samá mrtvá těla, ještě více zohavená, než ta dřívější.

"Proboha! Podívejte, jak jsou vykuchaný. Tomuhle visí střeva a žaludek vůbec nemá a tohohle je jenom půlka a tamhletomu dokonce chybí hlava," komentoval výjev Gabriel.

"Výborně, Gabrieli. To jsem přesně potřeboval vědět. Už to, prosím, nekomentuj!" okřikl ho Thomas s nelibostí.

"Já to nekomentuju. Jen zdůrazňuji, jakej je to hnus, protože tohle je drsný i na toho neviditelného debila, co nás tam nahoře málem sejmul."

"To si nemyslím. Klidně to mohl udělat on."

"Blbost! Je to možná pěkná svině, ale na tohle pořád nemá. Takové umění v kuchání může ten blbeček jenom závidět. Ale co je sakra dostalo?"

Jak se blížili ke dveřím, mrtvých přibývalo a byly jich snad stovky. Gabriel pokračoval: "A tady jich je ještě víc. Bože! To musel být boj, hotová jatka, už ani nerozpoznávám, že to byli lidi."

"Drž hubu, Gabrieli, a podej mi plány základny," zařval velitel. Gabriel zmlkl a podal mu počítač s plány.

Notorment zamyšleně hleděl do plánů, mezitím došli k velkým dveřím. Tam se Notorment zastavil a po dlouhé době s radostí promluvil: "Konečně. Zdá se, že jsme u cíle. Sice to není moc jasné, ale podle těch plánů, by měla být za těmihle velkými dveřmi chodba, která vede přímo do tunelu, který tak moc hledáme a který nás dovede do druhého komplexu."

"Sláva," radoval se Gabriel.

Notorment podal počítač Hyomymu a Gabrielovi řekl: "Zkus použít ten paprskomet. Uvidíme, co s těmi dveřmi dokáže."

Gabriel si stáhl zbraň ze zad, všiml si, že je ze 75% ještě nabitá, a vystřelil několik paprsků. Všichni se hned nato vrhli k zemi, protože paprsky se ode dveří odrazily a rozlétly se zpátky do haly. Jeden prásknul do krabice a těsně minul Gabrielovu hlavu, když se vrhal také k zemi.

Pak se zvedli a Notorment řekl: "Pardon. Tak takhle to asi nepůjde."

Gabriel se oklepal. "To asi ne. Tohle jsou pěkně bytelné dveře. Takže je to zase na tobě, Hyomy."

Hyomy se moc z nového úkolu neradoval, ale přistoupil ke dveřím.

"Tak fajn, Hyomy. Dej se do práce, ale ať ti to zase netrvá věčně, člověče," popíchl ho velitel.

***




© Tomáš Mestek





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama