ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 10. - část II.

26. září 2017 v 22:09 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 10. - část II.




Později…

Notorment znuděně seděl na krabici a už poněkolikáté řekl: "Do prdele, Hyomy! Otevřeš už ty dveře?!"

A Hyomy už poněkolikáté odpověděl: "Pokud budu pořád poslouchat blbý kecy, tak asi nikdy!"

"Cože?! Měl jsem tě radši, když jsi říkal: ještě chvíli. Asi jsi zapomněl, že svou brokovnici pořád mám, tak nechtěj, abych ti ustřelil prdel, takže dělej!"

Hyomy se naštval: "Do prdele! Tenhle posranej panel je pěkně posranej a já už se z toho poseru! Tyhle dveře jsou prostě zamčený! Mám tady málo energie, seká se to. Dlouho jsem hovno jedl! Takže se mi klepou kurva ruce! A mám takovou náladu, že za chvíli roztřískám tenhle posranej počítač!"

"Roztřískáš počítač?" reagoval na to velitel. "V tom ti rád pomůžu, ale já ho roztřískám o tvou hlavu, pokud ihned neotevřeš ty zasraný dveře!"

"Ty vole! Tohle zase vypadá na dlouho," řekl znuděně Gabriel a kývl na Thomase. "Pojď, jdeme to tady trochu prozkoumat."

Notorment jim však před odchodem řekl: "Hele! Kdyby něco, tak všechno hlásit, vezměte si detektor a nechoďte daleko!"

Gabriel uposlechl pokynů a s detektorem pohybu se vydali na průzkum.

Hyomy si něco mumlal pro sebe. "Tak, výborně. Teď musím jenom najít tu správnou sekvenci. Tak a je to… je to… v prdeli! Do prdele! Kurva! Zase znova! Já už se na to vyseru!" Začal všude pobíhat, kopat do dveří a potom mlátit do panelu, který byl naštěstí bytelný.

"Proboha, Hyomy! Chceme ty dveře otevřít a ne je zničit!" uklidňoval ho velitel. Pak zkřížil ruce a začal se modlit: "Bože, prosím! Dej mi sílu, ať toho parchanta nezabiju! Prosím, ať ho nezastřelím!"

***


Gabriel pevně držel detektor pohybu, když prošli po průzkumu první haly rovnou do druhé. Thomas kráčel vedle něho. Krabice a bedny byly v této hale rozházené a těžká technika většinou rozbitá. Pyramidy z těch nejtěžších krabic prozatím stály pevně a vytvářely z tohoto místa hotové bludiště. Často je nalezly rozsypané všude a museli je obcházet nebo přelézat.

Blížili se doprostřed haly, když jejich detektor náhle změnil melodii. Vůbec se jim to nelíbilo. Zpozorněli, protože se na displeji objevil jasný signál pohybu. Gabriel se zastavil a podíval se na obrazovku. "Tohle jsem slyšet nechtěl a vidět taky ne."

"Odkud jde ten signál?" zeptal se nervózně Thomas.

"Přímo z konce téhle haly. Tak jdeme."

"Počkej, neohlásíme to veliteli, než něco uděláme?"

"Hovno! Žádnej Notorment! Mám konečně pořádnou náladu na zabití nějaké obludy. Tohle si zabiju sám, aspoň konečně pořádně vyzkouším ten paprskomet."

Pomalu se blížili ke zdroji signálu. Thomas pomalu kráčel za Gabrielem a zašeptal: "Kam se to pohybuje?"

"Nikam. Hýbe se na místě," odpověděl tiše Gabriel.

Došli k velké hromadě beden na konci haly. Gabriel se zastavil a pomalu se otočil k Thomasovi. "Je to tady, přímo za tou hromadou. Vypadá to, jako by tam číhal." Pomalu podal Thomasovi detektor. Pak vytáhl paprskomet.

"Počkej, co to děláš?"

"Co myslíš? Jdu to zabít!" zašeptal Gabriel a začal pomaloučku obcházet velkou hromadu.

"Ty vole! Jestli to na nás vyskočí, tak budu mít další infarkt."

"Už zase? A kolikátej to dneska už bude?" usmál se Gabriel a chystal se nakouknout za roh, ale najednou zařval a rovnou vyskočil z úkrytu ke zdroji signálu a párkrát vystřelil.

Thomas jen vykoukl s ním. Gabriel nic netrefil. Thomas ho vyděšeně čapnul a stáhnul zpátky do úkrytu. Objevil se záblesk s hlasitým výstřelem. Jedna krabice na rohu hromady se rozpadla a pár dalších beden spadlo.

Gabriel ležel na Thomasovi a řekl: "Do prdele! Málem mi to ustřelilo hlavu!" Pak se zvedl do podřepu. "No počkej, parchante! Tohle ti vrátím."

Thomas ho však zarazil. "Počkej! Ty sis toho nevšiml?"

"A čeho?" nechápal Gabriel.

"Toho výstřelu přece! Tys to vážně nepoznal? To byla brokovnice!" řekl napjatě Thomas. "Teď to nech na mě!" Zvedl se a zařval za roh: "Ať jsi, kdo jsi, tak nestřílej! Jdeme ven! Nechceme tě zastřelit!" Se sklopenou zbraní vyšel ven a zvedl ruku na důkaz přátelského gesta.

Gabriel také pomalu vylezl a pak ho uviděli. Ze dveří u krabic vylezl člověk s brokovnicí a zmateně řekl: "Vy jste lidé? To je zvláštní, dlouho jsem tady už žádného člověka neviděl. Kdo jste?"

Thomas si muže dobře prohlédl, na sobě měl potrhanou uniformu a pár zakrvácených obvazů, které vypovídaly o tom, že tady taky neprožívá svou vysněnou dovolenou. Pak sebe a svého společníka představil: "Já jsem Thomas Harrison a tohle je Gabriel Atelos. Jsme mariňáci."

Celkem statný muž se podivil, jako by to slyšel poprvé. "Mariňáci? A kde jste se tady vzali?"

"To je dlouhá historie, ale teď nám řekni něco ty," odpověděl Thomas.

Muž se zaschlou krví v obličeji přikývl. "Tak dobře. Dejte mi někdo cigáro a já vám řeknu všechno."

Thomas chtěl říci, že nemají, ale Gabriel zašátral v kapse u kalhot a vytáhl krabičku cigaret. Thomas jenom zíral a jeho společník prohlásil: "To zní lákavě." Podal neznámému cigaretu a Thomas se udiveně zeptal Gabriela: "Ty kouříš? To jsem nevěděl, kdy jsi začal?"

"Dneska," zněla odpověď. Pak zapálil cigaretu i sobě. "Ale kouřím jenom, když jsem ve stresu nebo když mám těžkou chvíli, víš?"

"Tak to bys dneska měl vykouřit rovnou celou krabičku."

Gabriel zapálil neznámému. "Ne, radši budu šetřit. Kdo ví, co nás tady ještě čeká."

Neznámý dlouze potáhl kouř do sebe, jak jen mohl, že se jeho cigareta zmenšila skoro o čtvrtinu, a pak dlouze vydechl obláček kouře. Otevřel oči a v euforii řekl: "Výborně. Tohle mi sakra chybělo." Pak se začal věnovat svým novým společníkům a zeptal se: "Tak povídejte, co chcete vědět?"

"Začni třeba tím, kdo jsi a kde ses tady vzal?" navrhl Thomas.

"Jsem Jameson Worth, kapitán černých baretů."

Thomas se s podivem hned zeptal: "Černý barety? To snad ani neexistuje, ne?"

Jameson znovu potáhl a zasmál se. "To máš vlastně pravdu. Už neexistujou. Já jsem z nich poslední. Moje jednotka totiž leží vykuchaná vedle v hale a ti, co měli štěstí, visí hlavou dolů bez kůže v jedné místnosti nahoře, že to tam vypadá jako v masokombinátu."

"Ty jsi zvláštní patron," podotkl Thomas.

"Dík," zasmál se Worth. "Taky bys byl, kdybys na tomhle místě vydržel tak dlouho jako já. Teď mi řekněte něco vy. Třeba to, co tady děláte?"

"Plníme tady jednu misi. Máme obnovit systémy téhle základny, se kterou ztratili kontakt nějací vědci. Nevíš o nich něco?"

"Vědci? Jací vědci?" zeptal se Worth s údivem a pak se začal zuřivě a dlouze smát.

"Co je tady k smíchu?" nechápal Thomas.

Jameson Worth se stále smál. "Ha, ha! Vědci! Cha, cha! Prý vědci! Takže vy jste jim taky na to naletěli?"

"O čem to sakra mluvíš?" začal se trochu vztekat Thomas.

"Hochu, tady žádní vědci nejsou! Celá tahle vaše mise je bouda! Tohle je bývalá vojensko-vědecká základna, ze které se stalo peklo. Tohle je konečná! Jediný úkol, co vás tady čeká, je umřít!"

"Tak to stačí! Tomuhle já nevěřím!" rozčílil se Thomas.

Jameson se také rozčílil. "Tak se podívej kolem sebe, ty vole! Připadá ti to tady jako místo vhodné k pronájmu? Nebo místo, které stojí za obnovení? Pokud existuje zlej sen, tak tohle je jeho noční můra."

Thomas se však stále bránil představě, že byl podveden. "Tak dost! Vůbec ničemu nerozumíš! Nás sem poslal generál, se kterým se znám už roky, a tohle by mi nikdy neudělal!"

"Tak ti ten tvůj generál asi lhal!"

Thomas se vzteky na Jamesona málem vrhnul a zařval: "Generál mi nikdy nelhal a už sklapni!"

Gabriel však vstoupil mezi ně a snažil se je uklidnit: "Klid! Klid, hoši!"

"Tohle byl omyl! Že jsem se tě vůbec ptal. Ty jsi blázen, víš to, Worthe?!"

Worth uhasil vykouřenou cigaretu. "Hochu, já jsem tě nechtěl nasrat. Jen jsem ti chtěl říct pravdu, i když je krutá, brzo to poznáš a přesvědčíš se sám."

Thomas však už s Worthem nemluvil a kývl na Gabriela. "Pojď! Vrátíme se."

"Kam se vrátíte?" dovil se Worth.

"K ostatním," pokrčil rameny Gabriel.

"Vás přežilo víc? To se divím," pronesl s úšklebkem černý baret.

Thomas raději nic neříkal a jen se na Wortha zle podíval.

"Opravdu mě překvapuje, že jste dokázali dojít až sem."

Thomas ho napomenul: "Zmlkni!" Pak si však něco uvědomil: "Počkat! Měl bych tuhle skvělou událost ohlásit." Stiskl vysílačku a spojil se s Notormentem. "Veliteli, našli jsme něco zajímavého."

"A co jste našli?" zněla otázka z vysílačky.

"Našli jsme živého."

"Koho?"

Thomas se podíval na Wortha a řekl do vysílačky: "Jednoho blázna."

"Bezva, tak ho přiveďte a pospěšte si. Hyomy už na to přišel. Za okamžik ty dveře otevře."

Vysílačka byla však dost hlasitá, že i Jameson Worth slyšel, co Notorment právě řekl. Zarazil se na místě a zeptal se Gabriela: "O čem to mluví?! Jaký dveře?!"

"Takový ty velký ocelový, co jsou vedle v hale."

Worth zcela zděšeně a nepříčetně vytřeštil oči, vyrazil proti Thomasovi a zařval: "Cože!? Do prdele! Dej to sem, ty kreténe!" Brutálně vyrval vysílačku Thomasovi z ucha, až ho přitom odhodil a ten spadl mezi krabice. Začal šíleně řvát do vysílačky: "Dobře mě poslouchejte! Neotvírejte ty dveře! Slyšíte! Neotvírejte je! Neotvírejte ty zasraný dveře…"



© Tomáš Mestek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama