ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 11.

26. září 2017 v 22:04 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 11.




"Neotvírejte ty dveře! Ty dveře neotvírejte!"

Na druhé straně vysílačky se však ozvalo: "Kdo je to? A kdo se mi tady opovažuje rozkazovat? Ukončete relaci a předejte vysílačku majiteli!" Pak už Worth slyšel jen Notormentův rozkaz: "Hyomy! Můžeš! Otevři ty dveře!"

Jameson Worth s absolutní zuřivostí a nepříčetností třískl s vysílačkou o zem, že už ji nikomu vracet nemusel, nebylo už totiž co vracet. Pak ji ještě rozšlápl, když se rozběhl, a zařval: "Ten kretén!"

Gabriel viděl, jak běží směrem do druhé haly za Notormentem a přitom nabíjí svou brokovnici. Zvedl tedy Thomase z krabic a řekl: "Rychle! Pojď za ním, než udělá nějakej průser!"

Spolu se rozběhli zpátky ke svému týmu. "Z toho, co jsem slyšel, si nejsem jistý, kdo tady udělá průser!" podotkl Thomas.

Jameson Worth se blížil právě ke vchodu do druhé haly, ale vrhl se k zemi. Krabice za vchodem se rozletěly pod brutální střelbou. Gabriel s Thomasem doběhli ke vchodu a vedle Thomase zajiskřily kulky. Gabriel ho strhnul k zemi. Do druhé haly, kde byl zbytek jejich týmu, nemohli ani vkročit, dokonce se ani podívat. Vedle se totiž odehrávalo hotové peklo. Byl slyšet Madeusův řev a ta šílená střelba byla jeho práce. Všechno létalo, všechno se drtilo na kusy pod jeho palbou. To běsnění trvalo dlouho. Rozstřílel všechno, střílel všude.

Něco však jeho brutální střelbě stále unikalo. Něco velkého utíkalo a nechávalo za sebou jenom zkázu, kterou plodil Madeus svými kulomety. Kulky to stále pronásledovaly, ale nic netrefily. Prorazilo to skrz velkou hromadu beden, každá z beden vážila snad tunu, ale něco je odhodilo jako hromádku hraček. Zbytky zkázonosně rozstřílela Madeusova dvojčata. Vyskočilo to na jednu hromadu, Madeus hromadu rozstřílel. Pak to vyskočilo na železný můstek v horním patře haly, Madeus můstek rozstřílel, kusy železa a zbytky můstku se rozpadly a dopadly na zem. Madeus však znovu netrefil. Nakonec to jedna kulka jen lehce zasáhla a o zeď se rozstříkla sprška kyseliny. Velkým skokem to proskočilo zdí, která se rozpadávala pod náporem kyseliny, a zmizelo to. Bylo to pryč. Nechalo to za sebou jen velkou díru ve zdi a rozmlácenou a rozstřílenou halu.

Gabriel s Thomasem si pomalu sundali ruce z uší a přestali se choulit na zemi. Jameson Worth už procházel halou směrem ke dveřím, které byly bohužel otevřené. Míjel nehoráznou spoušť a zkázu. Minul i udýchaného Madeuse, který unavený seděl na jedné krabici. Popošel ještě dál a pak se zastavil a jen zíral.

Mezitím Wortha doběhli Gabriel i Thomas. Thomas se zastavil vedle něj, ale Gabriel došel až ke dveřím. Na panelu pro otevření dveří se klepala Hyomyho nervózní ruka a sám Hyomy se celý klepal ještě víc, byl v šoku na kolenou a pořád opakoval: "Do prdele! Do prdele! Do prdele!"

Gabriel poznal, že Hyomy mu kromě "prdele" asi nic neřekne, a šel za Thomasem. "Kde je Notorment?" Přitom málem uklouzl ve velké louži krve a zastavil se s hrozivým pohledem.

Thomas se zeptal Wortha: "Worthe! Co jsi chtěl dělat?"

Ten řekl neuvěřitelně klidně: "Co myslíš?! Ten váš velitel mě tak nasral, že jsem ho běžel střelit do palice. Zdá se, že už nemusím." Pokynul rukou na zakrvácenou brokovnici, co ležela u otevřených dveří. "Něco jiného to udělalo za mě. Něco, co mělo zůstat zavřené!" Podíval se zle na Thomase, sedl si a šeptem si řekl pro sebe: "Imbecilové!"

Thomas přistoupil k Hyomymu, který stále opakoval svoje sólo "Do prdele!" tisíckrát za minutu. Thomas ho oslovil, ale on nevnímal, tak s ním zacloumal. "Hyomy! Hyomy!" Nakonec se na něho Hyomy pomalu podíval. "Vnímej mě! Co se tady stalo? Co se stalo Notormentovi?"

Hyomy se trochu probral a začal pomalu vyprávět a vysvětlovat tu strašnou událost. "Bylo to hrozné, Notorment stál támhle přímo u dveří a já tady. Pak mi rozkázal, ať ty dveře otevřu. Kéž bych ten rozkaz nedostal, kéž bych to nikdy neudělal, ale já to udělal. Dveře se otevřely a potom se to stalo. Byl to jen okamžik! Stačilo jí jenom jedno kousnutí. Prostě udělala chramst! A Notormenta překousla napůl! Bože! Bylo to tak velký! Ta potvora byla tak obrovská, že se u dveří praštila o strop a velitel jí vypadl z tlamy. A pak to bylo ještě horší. Notorment řval, ale já jsem věděl, že mu už nedokážu nijak pomoct. Prostě jsem jen tak stál a díval se, jak ho ta potvora znova vzala do tlamy. Jenže Notorment se stačil chytit svou ještě celou rukou za okraj dveří a ta stvůra, místo aby ho stáhla do tmy, tak ho ještě víc roztrhla na kusy. Notormentova střeva a vnitřnosti se všude rozprskly a jeho krev se rozstříkla na všechny strany. Pak ta stvůra na chvíli zmizela ve tmě, ale zase se vrátila posbírat zbylé kusy velitele, aby ho dojedla. A pak teprve zmizela zpátky ve tmě. Úplně. Chtěl jsem ty dveře zase zavřít, ale nedokázal jsem to. Prostě jsem to nedokázal! Byli bychom úplně vyřízení nebýt tady Madeuse. Mezitím, co ta potvora zmizela ve tmě, se Madeus trochu vzpamatoval a vytřel si Notormentovu krev z očí. Nabil své kulomety a v tom se ta zatracená potvora zase vracela. Vylezla ze tmy pro přídavek, aby se najedla. A tak pro ní Madeus připravil speciální olověnou baštu, ale jak vidíš, tak jí to moc nechutnalo, protože zdrhla neuvěřitelnou rychlostí, že to ani není možný. Prostě je pryč. Madeus ji netrefil."

"Cože!? To jsem přeslechl! Byla velká a Madeus ji netrefil?" podivil se Gabriel a podíval se na Madeuse. "Madeusi! Na co máš ty kulomety, když nic netrefíš?!"

"Jenže já ji trefil!" odvětil Madeus.

"Trefil!? A kde? Vždyť jsi rozstřílel zase úplně všechno, jen tu potvoru ne!"

Madeus se naštvaně zvedl a řekl: "Drž hubu! Já jsem se aspoň snažil! Zatímco ta potvora hodovala na našem veliteli, vy jste byli někde zalezlí v prdeli! Tak mi tady nic nevyčítej, ty cucáku kreténskej!"

Gabriel nic už moc neříkal, jen si něčeho všiml. "Ech! Madeusi! Jen tak mimochodem, máš zbytky Notormenta na rameni!"

Madeus se na rameno podíval a hned se oklepal.

Po chvíli ticha najednou Jameson Worth vyčítavě promluvil: "Vy pitomý parchanti! Debilové posraní! Jste banda hovniválů, víte to?! Víte vůbec, kolik úsilí nám to dalo?! Víte vůbec kolik mužů, dobrých mužů, dokonce těch nejlepších zařvalo, umřelo a obětovalo se, jen abychom tam tu zatracenou potvoru zavřeli?! A pak si přijdete vy, mamlasové mariňáci, a všechno poděláte! Otevřete si dveře! Váš velitel chcípne! A ještě se tady tváříte ublíženě! Takhle bych se měl tvářit já, protože já jsem tady ztratil stovku mužů! Všechny jsem je dobře znal, protože jsem je sám vycvičil! Každej z nich byl můj dobrý přítel a teď jsou mrtví! Všichni padli, abychom tu potvoru dostali! A vy jí klidně pustíte, jako kdybyste pustili pejska na procházku. Jenomže pejsek vám neukousne hlavu a neřekne "mňam, to byla dobrota!", jediným drápem vám nerozšvihá vnitřnosti a střeva nerozstříkne po zdi jako tahle velká potvora, co právě zdrhla! Takže chválím! Skvělá práce, mariňáci! Díky vám, je ta svině zase na svobodě a všechno může začít zase znova!"

Gabriel však řekl: "Hej! Myslím, že trochu přeháníš, ne? Když ta potvora zdrhla, tak ji zabijeme, co má bejt?!"

"Ty jsi vážně debil! Nás bylo sto! Měli jsme mnohem lepší vybavení a zbraně, než máte vy! A nezmohli jsme skoro nic! Takže se s těma vašima puštičkama můžete střelit do nohy, protože ta potvora je na běžné normální zbraně zcela imunní. Elektromet na ní neměl žádný účinek. Je rychlejší než paprskomet, takže jsme ji netrefili! Můžete být jen vděční, že tady váš kolega má těžký kulomety, což je, jak se zdá, jediný, co na ní působí, jinak by nezdrhla."

"Výborně, Madeusi. Konečně jsi užitečný! Budeš strašák na potvory! Třeba jsi ji zastrašil natolik, že už se nevrátí!"

V tom se Worth rozesmál. "Ha, ha, cha, cha, cha, cha! Nevrátí? To je dobrý vtip! Ta obluda byla dlouho zavřená a teď je volná, hodně nasraná a taky pěkně hladová, takže neboj, ta se zase brzo vrátí! Nebude se ti stýskat dlouho!"

Madeus si Wortha při těch slovech prohlížel a s každým pohledem si říkal, co je to za magora. "A kdo sakra jsi ty?!" zašklebil se na něj.

Worth potřásl Madeusovi rukou a usmál se: "Já jsem hovno z kanálu, ale klidně mi říkej Worthe. Jsem Worth, Jameson Worth."

"Těší mě, ty hovno," oplatil mu úsměv Madeus. "Já jsem zase Madeus, velká potvora s kulometama, bohužel už ne ta největší."

Thomas se přidal po nějaké době do debaty: "Teď, když jsme si všechno řekli. Rád bych ti něco vysvětlil, Worthe. Napadlo tě třeba někdy, že jsme nevěděli, co je za těmi dveřmi? Ale prostě jsme je otevřít museli! Musíme se dostat do tunelu, co vede do druhého komplexu, abychom zapnuli generátory a zprovoznili tak proud v celé základně. Pak nahodíme zpátky systémy a tím bude náš úkol hotov."

Jameson se chytil za hlavu. "Ty jsi vážně nedáš říct! Už jednou jsem ti řekl, že ta vaše mise je podvrh, podvod! Chápeš?!"

Thomas nakonec řekl: "Dobře, dobře. Dobře! Dejme tomu, že máš pravdu! Dejme tomu, že ti věřím. Ale i když se tím naše priority mění, pořád jsme uvízli tady dole a musíme se odtud dostat! Musíme najít cestu odsud, ale bez proudu se nikam nehneme. A hádám, že když znova půjde proud, vše půjde lépe a něco už vymyslíme. Za světla se nám všem rozjasní. Nejsme tady totiž sami. Máme ještě druhý tým a ten je teď úplně nahoře - v hlavním řídícím středisku téhle základny. Nemáme však s nimi žádné spojení, odtud se s nimi spojit nemůžeme. Musíme k těm generátorům! Zprovoznit je! Kontaktovat druhý tým, dostat se k nim a vypadnout, jak jen to bude možné! To je teď priorita. Musíme se dostat k těm generátorům! A proto musíme jít tudy do toho tunelu!"

Worth se prošel a zamával nesouhlasně rukou. "Omyl! Blbost! Tudy sice vede cesta do toho tunelu, ale ta je zavřená. Dveře do tunelu jsou zapečetěný stejně, jako byly tyhle. A to z druhé strany! Takže byste museli jít zpátky nahoru přes most a znova ty dveře z druhé strany otevřít. Proč myslíte, že jsme to tak udělali? Tohle je jediné místo, kde jsme dokázali tu bestii zavřít, aby se nedostala ven!" Pak si něco uvědomil. "Počkat! A vůbec, když potřebujete k těm generátorům, proč jste nešli přes most?!"

Thomas vzdychl a Gabriel odpověděl místo něho: "Jenomže my jsme přes něj šli, ale on spadnul."

"Co?! On vám spadnul most?" Worth se podíval na Madeuse a s úsměvem prohlásil: "To je Madeus tak těžkej?"

Madeus mrkl na Wortha zlým okem, ale především na něho namířil svůj kulomet a Worth o něm už radši nevtipkoval. Bylo vidět, že Madeus neměl náladu na vtipy, spíš měl náladu na zabíjení.

"Popravdě, nám ho shodil někdo jiný!" vysvětlil Thomas.

Jameson se na něj podíval, jako by věděl přesně, o čem mluví. "Aha, už to chápu… On!" Podrbal se na čele. "To může být problém. Protože i když nahodíme energii, v druhém komplexu je sice výtah, ale ten vede zase jenom k mostu. A když je rozbitý, tím se nám cesta odtud trochu rozpadává."

"Hele, to je jedno! Při nejhorším se u generátorů spojíme prostě s druhým týmem, přijdou a hodí nám sem lano, vylezeme stejně tak, jako jsme sem slezli."

"Znovu to má jeden háček… On! Jakou máte jistotu, že je ten váš druhý tým stále naživu, když jsou tam nahoře a on taky?"

Teď se přidal i Gabriel a nesouhlasně řekl: "Omyl! Něco jsme ti totiž neřekli. Ten zelenej parchant, obvykle neviditelnej, totiž zabil Bradovi, jednomu z nás, velmi dobrého kamaráda a to se nedělá. Brad rozhodně není někdo, kdo by si něco takového nechal líbit. Když nás přepadl, Brad se naštval a dost mu rozstřílel prdel, řekl bych. Od té doby ho Brad pronásleduje, když jsme šli za ním, našli jsme jenom krvavé stopy toho zeleného i našeho Brada, ale jinak nic. Oba zmizeli. Ale já nevěřím, že by Brada jen tak dostal. Spíš lituju toho neviditelného parchanta, pokud ho Brad ještě stále pronásleduje."

Worth se usmál: "Ha! Moc se nechvástej! Ten váš Brad je úplnej blázen, jestli ho pronásleduje sám a myslí si, že uspěje. Pokud je pravda, co říkáš, tak je ten váš Brad touhle dobou mrtvej!"

***


Brad ve ventilaci zabočil a vystřelil. Ozval se bolestný řev a stěny se na to zbarvily do zelena a ve svém novém zeleném vinylu pokračovaly dál. Brad znova zahnul a sledoval krvavé stopy. Sám už moc nekrvácel. Adrenalin, co si píchnul, mu velmi pomohl a zatím ho držel na nohou.

Ozvala se rána. Brad zrychlil a za další zatáčkou uviděl rozbitou mříž. Skočil šipku a vypadl ven. Dopadl na stůl, překulil se bokem dolů a přitom shodil počítač, který se rozbil o zem. Pořádně se rozhlédl, ale nepřítel nikde. Dál sledoval krvavé stopy, které náhle končily u sloupu. Brad pohlédl do černého prázdna. Klekl si. Zapálil světlici a hodil ji do tmavé propasti. Světlice dopadla někam dolů a ukázala na dně další zelené stopy. Brad si řekl pro sebe: Ty parchante, utíkej si, kam chceš! Schovej se, kde chceš! Klidně se schovej i v té nejhlubší jámě pekelné! Ale já tě dostanu!

Brad neváhal, zachytil se za okraj podlahy a skočil. Pak se chytil o patro níž znovu za podlahu a pak skočil rovnou dolů do tmy…



© Tomáš Mestek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama