ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 12.

26. září 2017 v 21:59 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 12.




"Potřebujeme se dostat do toho tunelu," řekl Thomas. "Jsi už tady dlouho, jistě znáš ještě jinou cestu. Ukaž nám ji, prosím."

Jameson Worth souhlasil. "Je tady jedna cesta. Rád vám ji ukážu, ale…" Když řekl "ale", podíval se přitom na Gabriela a ten pochopil, co chce dodat. Vytáhl krabičku cigaret a Worth přikývl. "Správně, chlapče! Pochopil jsi. Za cigáro vám klidně ukážu i svůj zadek!"

"Nám bude stačit ta cesta," prohodil Thomas.

Gabriel nabídl Worthovi jednu cigaretu, ale ten si místo toho sebral celou krabičku, sám si nabídl a krabičku si pak strčil do kapsy. Gabriel jen zůstal zírat s jednou cigaretou v ruce.

"Drobný si nech," ušklíbl se Worth. "Až budeš chtít cigaretu, tak ti možná dám," rozesmál se.

Pak Gabriel jen zašeptal: "Až budu chtít cigáro, tak ti radši ustřelím palici!"

Worth si zapálil a řekl: "Pojďte za mnou. Znám jednu cestu, ale líbit se vám nebude."

Thomas rychle posbíral zbylé Notormentovy věci, vzal si z nich pro sebe jen vysílačku a zbytek dal Gabrielovi. "Na něco jsi zapomněl, veliteli."

Gabriel udiveně zamrkal: "Cože?"

"Teď je to na tobě, Gabrieli. Teď jsi velitel ty!"

Gabriel se pousmál, ne moc nadšeně. "No to mám radost," a přidal se k ostatním. Za ním šel ještě otřesený Hyomy a úplně poslední Madeus, připraven po všem střílet.

***


Procházeli halou, kde již čekal jejich nový člen týmu Jameson Worth, kterého nyní všichni následovali. Šel velmi opatrně a každou chvíli se zastavoval. Thomas a Gabriel šli hned za ním. Detektor pohybu zatím nic nezaznamenal.

Když se Worth znovu zastavil u hromady krabic a rozhlížel se, Gabriel řekl nervózně: "Nemohli bychom si pospíšit, běhá mi tady z toho mráz po zádech."

Worth však tiše odvětil: "Dřív jsem tady tudy mohl chodit celkem v pohodě bez větší pozornosti. Teď už to neplatí. Nevíte o tom náhodou něco? Čím se to změnilo? Tobě možná běhá mráz po zádech, ale já dávám pozor, jestli tady něco neběhá, takže radši sklapni!"

Šli dál. Prošli dveřmi, kde Wortha předtím našli, a vstoupili do prazvláštní rozlehlé jeskyně. Jen pár známek ukazovalo na to, že tady někdy byl člověk. Bylo zde pár krabic, jinak nic. Uprostřed zela obrovská jáma, která byla zcela zasypaná různým harampádím a uprostřed toho harampádí byl zapíchnutý rozbitý vrtací stroj. Na chvilku se zastavili a pak pokračovali.

Thomas se při té příležitosti zeptal: "Worthe, kam nás to vůbec vedeš?"

"Musím se stavit doma. Mám hlad, musím se najíst. Neboj, je to při cestě, nijak se nezdržíme."

Gabriel se udiveně podíval na Thomase. "Slyšel jsem dobře? Řekl, že se musí stavit doma? To by mě zajímalo, kde to proboha je."

"To radši nechci vědět," odpověděl tiše Thomas.

Po chvíli Worth vytáhnul skoro odněkud zahnutou tyč a použil ji na otevření těžkého, železného poklopu. Pak tyč zase schoval a řekl: "Tak, vítejte u mě doma."

Gabriel se podíval do temné kanalizace a zeptal se: "Bože! Ty bydlíš v kanále?"

Worth přikývnul. "Vím! Není to nic moc, ale je to pořád lepší, než bydlet v žaludku nějaké potvory, nebo se nechat vykuchat od toho neviditelného parchanta. Ale já tě nenutím, jestli jít nechceš. Jestli se ti líbí tady, tak tady můžeš zůstat a vyhlížet, až půjde ta velká potvora kolem. Určitě bude ráda, až tě tady uvidí, že tě radostí sežere."

Gabriel se podíval kolem sebe, aby zjistil, jak moc je okolí (a vůbec celé tohle místo) hrůzostrašné. "Normálně do kanálu nelezu, ale tohle taky není normální situace, takže pro jednou udělám výjimku a půjdu."

"Na tohle nemáme čas! Musíme se rychle dostat k těm generátorům, takže nás radši zaveď do toho tunelu," spustil Thomas na Wortha.

Worth si sundal kus své uniformu a ovázal si ji kolem pasu, protože zespodu na ně dýchl horký vzduch. "Jediná cesta do toho tunelu, chytráku, je přes kanalizaci. Další cesta pak vede ještě přes ventilaci, jenže s tou by mohl mít problémy tady váš pan veliký kolega Madeus s kulomety. Takže jdeme tudy a přitom se zastavíme u mě doma. Mám hlad! Ale jestli chcete, tak můžete jít napřed a hledat cestu sami a já se mezitím v klidu najím. Hádám, že při vaší orientaci nebudu muset spěchat."

Thomas nic neřekl, jen vzdychl, protože poznal, že vážně nemají na vybranou. Gabriel ještě dodal, než vlezl dovnitř: "Worthe! Opravdu je tohle jediná cesta?"

Worth Gabriela uklidnil odpovědí: "Klid. Tunel do druhého komplexu, vypadá ještě hůř, než tenhle kanál."

Vlezli dovnitř a proplétali se spoustou chodeb. Nakonec našli jistý uzel mezi kanalizací a ventilací, tam Worth odstranil mříž a pokračoval dál. Rázem byli obklopeni větráky a silnou zdí. Našli tam jen samý nepořádek a harampádí. Worth za nimi zase zavřel. "Tak a jsme doma. Udělejte si pohodlí. Chvíli si tady pobudeme." Zalezl pod hadrovou přikrývku, která ležela u polorozpadlého křesla a byla celá od krve. Ostatní si sedli, kam jen mohli - na papírové krabice nebo dokonce našli i nějaké matrace a skříň. Madeus si chtěl sednout na ležící skříň, ale místo, aby se na ni posadil, v ní skoro zmizel, protože se do ní svou vahou propadl. Všichni se zasmáli a Madeus se na to jen zašklebil. Nakonec se rozhodl, že si raději sedne jen na zem a ruce si opře o své kulomety.

Gabriel se zeptal ho s úsměvem: "Sedíš, Madeusi?"

Madeus se ušklíbl. "Jak vidíš, tak jo, ale jestli chceš, tak si můžu sednout na tvou hlavu."

"To je dobrý. Obejdu se bez toho," odvrátil se od něj Gabriel.

Worth otevřel papírovou krabičku a začal jíst. Všichni na to hleděli, ale jejich obličeje nebyly moc nadšené. Hyomy se dokonce naklonil a vyzvracel se do nedalekého pytle, ale když zjistil, co je uvnitř, vyzvracel se znovu.

"Hej, ty! Uklidni se! To, že jsem řekl 'jako doma', neznamená, že mi to tady pozvracíš!" vypravil ze sebe s plnou pusou Worth.

"U všech ďasů, co je v tom pytli?" zeptal se Hyomy.

"To je můj kamarád Ricky, ale má jen ruce a nohy, zbytek jsem nemohl najít. Mám ho tady na památku."

"Jak nechutné!"

"Proboha! Co to žereš, Worthe?!" přidal se Thomas.

Worth hrábnul slizkou rukou zpátky do papírové krabičky, nabral další várku tlustých, šťavnatých červů a dal si je do pusy a začal chroupat a mlaskat. Přitom zíral, jak se diváci kolem hrozně šklebí.

Gabriel se oklepal nejvíc a znechuceně řekl: "Ty vole! Worthe! To je hnus!"

Worth zachroupal a vztekle na ně vychrlil: "Vy jste ale banda teplejch měkkýšů a hromada zvadlých hovniválů! Tohle je nejlepší jídlo z celého kanálu široko daleko! Víte, jak dlouho jsem tohle vydatný jídlo hledal a sbíral?"

"No, to se máš čím chlubit. To jsi nenašel něco jiného a lepšího?" zeptal se Thomas.

"Lepšího?" podivil se Worth. "Co mám podle tebe jiného žrát, když jsem na nejnižším stupni potravního řetězce téhle základny. Pode mnou jsou už jenom červi a krysy!" Pohlédl na Thomase a dodal: "Jo a taky možná mariňáci."

Thomas se ušklíbl. "Cože? Vyhrožuješ mi tím, že mě sežereš?"

"Zatím ne. Sežeru tě, až bude hůř."

"A to ještě jde?" podivil se Gabriel.

Worth si odfrkl a odhodil prázdnou krabičku někam do kouta mezi ostatní nepořádek. "Ech! Děláš si srandu? To, co jste dosud zažili, byla jen předehra." Opřel se a upřímně se na Gabriela usmál. "Neboj, bude to horší." Pak si dal ruce za hlavu a opřel se o zašpiněnou matraci. "Tak! Teď, když máme klidnou chvíli a možná i poslední, tak bychom si mohli konečně v klidu o všem promluvit, ale nejdřív mi, prosím, řekněte, jak se vám líbí můj skvělý byt."

Thomas zhodnotil nepořádek kolem sebe a řekl: "Hm! Pěkná díra!"

"Ne, viděl jsem už horší," uznal Gabriel.

Worth zalomil rukama a znovu si odfrkl. "No to je teda nadšení, vůbec netušíte, jaké výhody má tohle bydlení."

Teď si odfrkl Thomas. "Hm, jsem úplně žhavej, tak povídej."

"Nemusím tady platit nájem. Nájemníci jsou totiž sežraný." Ukázal papírovou krabičku od červů. "A stravování mám zadarmo. Není tady ani zima, ani teplo a díky větrákům je tady pořád čerstvý vzduch. Co víc si přát?"

"Hm, ty tady vážně musíš být dlouho, když mluvíš o smradlavém kanálu, jako by to bylo nebe. To jsi vážně nenašel nic lepšího?" zeptal se Gabriel.

Worth se zamyslel a po chvíli řekl: "Pravda, zkoušel jsem najít něco jiného. Chtěl jsem zkusit ventilaci, ale tam už je obsazeno."

"A kým?"

"Spíš čím!"

"Já myslel, že jsi mluvil jenom o jedné obludě!" podivil se Thomas. "Ono jich je víc?"

Worth si zapálil cigaretu. "To nevím! Já jsem je jenom slyšel, ale zatím jsem viděl jenom jednu, tu velkou, co vám schramstla velitele."

"Tak o čem to sakra mluvíš?" zeptal se Thomas.

"Nevím, jestli jich bylo víc, tak už tady nejsou. A navíc, co by tady dělaly, když už všechno sežraly. Ale něco vám povím, kdykoliv lezu ventilací, tak mám divný pocit a slyším divné zvuky. Vždycky spěchám, co můžu, abych byl rychle odtamtud pryč. Tahle základna je zabudovaná do skály. Každá ventilace a roura vede kdo ví kam. Pod touhle horou jsou prastaré jeskyně a tunely, které vedou do nitra planety. Ať už je tam cokoliv, supermarket tam nenajdete." Zapálil si další cigaretu a pokračoval: "Teď bych rád dokončil rozhovor, který jsme tam nahoře nestihli."

Thomas na Wortha pohlédl. "Ale my ho dokončili! Poslal jsem tě do prdele, pokud vím."

Worth vypustil oblak kouře. "Hm, na tohle jsem já nikdy nebyl a na rozkazy už vůbec ne. Ale nechceš mi říct, že pořád věříš těm kecům, co vám řekl generál, Thomasi?"

"Už zase začínáš?" zašklebil se Thomas. "Uznávám, že se stala někde chyba, ale svůj názor nezměním. A pokud si mám vybrat, komu věřit, věřím radši generálovi, než magorovi, jako jsi ty!"

Worth uhasil nedopalek a hned na to zapálil další. Gabriel jen smutně pozoroval své bývalé cigarety a řekl: "Hej! Ty jedna fabriko! Dej mi taky jedno cigáro."

Worth mu nabídl.

Hyomy se okamžitě přidal: "Dej mi taky!"

Dokonce i Madeus chtěl a tak Worth nabídl i Thomasovi, ale ten jako jediný odmítl a řekl: "Ne, díky. Tohle by mě zabilo."

Worth se zasmál a řekl: "Tady se najde víc věcí, které by tě zabily."

"Když je řeč o generálovi, tak pokud se v něčem stala chyba, tak ne na straně generála," podotkl Gabriel a zapálil si.

Thomas se na něj podíval a zeptal se: "Jak to myslíš?"

"Byl jsem tam taky a pamatuji si, co přesně říkal. Sice vydal rozkaz, ale sám řekl, že ten rozkaz není od něho, dostal ho z nejvyšších míst. A proti tomu nemohl nic dělat."

"Co tím chceš říct? Aha! Už to mám, teď jsi na to opravdu kápl, ty mi chceš říct, že místo, aby lhal generál, tak nám lhala samotná nejvyšší vláda?!"

Hned na to Worth vybuchl smíchy. "Cha, cha! Vláda! Prý vláda! Cha, cha! To je teda něco." Pak se trochu uklidnil. "Hochu! Vláda je jenom blbej vtip! Vláda jakoby vládne, ale přitom vládne hovnu! Jsou to jenom blbý loutky někoho mocnějšího… Wayland-Yutani. To oni vládnou! Mají tam dole na zemi všechno v područí. Nejdůležitější lidi podplatili, aby uklízeli jejich smetí a šířili jejich lži. Co jim nepatří, to zničí! Vydírání, vraždy, lži, podlosti! Bože! Není většího zla a teroru, než jsou oni!"

"To je zvláštní, já na ně slyšel jenom chválu," podivil se Gabriel.

"Jo!" přikývl Worth. "Sladké kecy o dobrotě jsou jejich nejlepší lži a těm se rovnají už jenom jejich podvody. Mají tolik peněz, že se to nedá ani spočítat a když už na zemi všechno ovládli, začali se nudit a vyrazili do vesmíru, aby i ten ovládli… A tím to všechno začalo. Něco vám teď o této slušné a velmi povedené společnosti povím. Souvisí s tím totiž můj příběh, tak poslouchejte…"



© Tomáš Mestek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama