ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 14.

26. září 2017 v 21:48 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 14.




"Stejně si myslím, že je to blbost!" řekl Worth ostatním, když procházeli temnou kanalizací směrem k tunelu do druhého komplexu. "Jak jsem řekl, oni nás nenechají odletět."

"Musíme to aspoň zkusit. I kdyby mělo dojít na to, že budeme zabíjet lidi, což dělám nerad, ale většinou je to moje práce, naše práce. Práce mariňáků spočívá v tom vypořádat se vším," řekl Thomas, který kráčel za ním.

"Jak myslíš."

Došli na konec kanalizace.

"Bezva, zavedl jsi nás do slepé uličky!" ušklíbl se Gabriel.

Worth však vytáhl něco jako malou kapesní svářečku. "Nesmysl! Za tímhle otvorem je ten váš vysněný tunel. Jen rozškvařím panty a můžeme jít dál." Odstranil čtyři panty a uvolnil otvor. Vstoupili do temného dlouhého tunelu. Když došli na konec, spatřili velké, pancéřové dveře, které Hyomy otevřel. Všichni tak mohli vstoupit do velmi spletité strojovny s mnoha místnostmi. Chtěli jít dál a Hyomy se pokusil za nimi zavřít, ale Worth se otočil a napomenul ho: "Počkej! Nech ty dveře otevřený!"

Hyomy však začal protestovat: "Ale…"

"Ne! Věř mi! Nech je otevřený!" přerušil ho Worth.

Hyomy nakonec souhlasil a vyrazili strojovnou. Thomas se konečně dočkal dlouho očekávané chvíle, na kterou se těšil a která všem dodala více víry a naděje na úspěch, že se odtud dostanou. Stiskl vysílačku a tentokrát nebyla hluchá a v bleskovém mžiku se ozvalo: "Thomasi?! Slyšíš mě?!"

Thomas odvětil do vysílačky velmi radostně: "Ano, zlato! Slyším tě velmi zřetelně a velmi jasně. Moje srdce je konečně šťastné, že tě slyším, Firo!"

"Konečně! Bože, napadaly mě hrůzné věci, bála jsem se, že se vám něco stalo! Dokonce jsem uvažovala, že vás půjdeme hledat. Co se stalo? Jak to vypadá?" vychrlila ze sebe Fira.

"Dole nebylo vůbec žádné spojení, až teprve teď jsme dosáhli druhého komplexu. Jsme ve strojovně a za moment budeme konečně u generátorů."

"Tak to jsou skvělé zprávy!"

"Ale mám taky špatné zprávy," pověděl najednou smutně Thomas.

"Povídej."

"Velitel Notorment je mrtvý a Brad Nyvell je nezvěstný. Podrobnosti raději ani nechtěj vědět. Stalo se toho tolik hrozného, že ti to raději řeknu později. Buďte stále ve střehu! Možná nastanou potíže a budeme muset odtud rychle pryč!"

"Ty mě děsíš! Ale už jsem si zvykla. Rychlý útěk? Nebude to poprvé," odpověděla Fira.

Mezitím, co Thomas mluvil přes vysílačku s Firou, došli k velkým dveřím, na kterých byl obrázek blesku, a bylo jasné, že jsou u cíle.

"Našli jsme to! Jsme u generátorů! Připravte se nahodit systémy!" zvolal Thomas do vysílačky.

"Rozhodně!" potvrdila Fira.

"Ještě se ozvu. Konec."

"Dobře. Konec."

Thomas ukončil relaci a Worth řekl: "Tak! A je to tady! Jsme tu! Za těmihle dveřmi jsou generátory!"

"Naděje roste! Tak na co čekáme?" usmál se Gabriel.

Hyomy otevřel dveře a ocitli se ve větší místnosti, kde našli čtyři velké, masivní generátory.

"Morgen měl pravdu. Tři jsou mimo provoz a čtvrtý jede na 50%," pronesl Hyomy.

"Tak fajn! Jak je všechny zase zprovozníme a zapneme?" prohlížel si je Thomas.

Gabriel vytáhl plány základny a dodal: "Ovládací panel a vůbec všechno, co patří ke generátorům a co je ovládá, je o patro výš po támhle těch schodech." Ukázal prstem ke schodům, které se nacházely na druhé straně místnosti.

"Fajn! Hyomy! Běž ty generátory zapojit a zprovoznit," rozkázal Thomas.

Hyomy však překvapivě odsekl: "Tak to ne! Já nejsem žádný údržbář! Jsem mariňák! Už mě nebaví dělat pořád elektronický otvírák dveří! Udělej si to sám!" Jen to dořekl, podal mu své zařízení. "Tohle jediné budeš potřebovat. Panel poznáš jednoduše, bude jen jeden a bude mít značku blesku a kolem sebe spoustu obvodů. Nemůžeš ho minout!"

Thomas, ačkoliv nerad, souhlasil. Nehodlal Hyomymu odporovat, zvlášť potom, co se stalo Notormentovi. Jako by Hyomy už nechtěl raději na nic sahat a nic otevírat. "Dobře, tak já to zkusím. Vy zůstaňte tady u dveří." Kývl na Madeuse a dodal: "Madeusi, ty pojď se mnou!"

"Počkat? Madeus jde s tebou? Co když přijde ta velká obluda?" zeptal se Gabriel.

"Tak máš paprskomet, aspoň budeš mít konečně příležitost, si ho pořádně vyzkoušet. Hlídejte ty dveře! Za chvíli jsme zpátky."

Gabriel souhlasil a postavil se s Worthem a s Hyomym ke dveřím, v ruce držel zbraň a zapnutý detektor pohybu. Všichni tři hleděli do temné, dlouhé chodby.

Thomas a Madeus vystoupali po schodišti o patro výš, kde našli dvě místnosti. Thomas našel to, co hledal, hned v první místnosti na jejím konci držela na zdi bytelná skříň se znakem blesku a s mnoha obvody kolem. Místnost byla potemnělá, ale měli s sebou dost světla a skříň blikala svítícími diodami, jak žlutých, tak červených.

Madeus se rozhlížel po místnosti svou svítilnou a Thomas se postavil ke zdi se skříní a hodil vedle sebe světlici. Připravil si zařízení, stiskl tlačítko a z rozvodné skříně se vysunul panel. K němu připojil zařízení a chvíli s ním pracoval. Sám nevěřil, jak je to jednoduché, a pak se stala konečně radostná událost, kterou tak dlouho každý z nich očekával. Ozval se ohlušující zvuk rotujících a znovu fungujících všech čtyř generátorů. Jejich hřmot zazněl po celé základně jako ozvěna. Základna, všechny místnosti a dveře, prostě všechno se rozzářilo a bylo konečně znovu pod proudem.

Thomas se usmál na Madeuse a ten mu úsměv opětoval. Thomas měl takovou radost, že na všechny strasti a problémy, co měli, najednou zapomněl. Stiskl vysílačku a radostí vykřikl: "Firo, Firo! Všechno je v pořádku, všechno zase funguje! Konečně můžeme odtud pryč."

Fira šťastně odvětila: "Super!"

Pak promluvila na svého bratra: "Morgene, bratříčku můj zlatý, můžeš všechno zprovoznit a…" Něco přehlušilo Fiřin hlas.

Thomas se naléhavě zeptal: "Firo, co to bylo?"

Žádná odpověď.

Thomas najednou přes vysílačku uslyšel velmi divné zvuky. Pak se znovu ozvala Fira tentokrát velmi znepokojeně: "Počkej, Thomasi! Něco se děje!"

A pak to začalo. Hrůzostrašné peklo. Thomas to všechno slyšel přes vysílačku a pořád volal: "Firo! Firo! Co se děje?" Nikdo neodpovídal, nikdo ho nevnímal, jen slyšel velký zmatek, chaos a hrozný řev a různé hlasy.

"Proboha! Co to je? Střílejte, Střílejte!" křičela Fira na svůj tým.

Někdo jiný volal: "Pozor!"

"Prorazili sem!"

"Jsou tady!"

"Jsou všude!"

"Jeremy! Jeremy, pozor, za tebou!"

"Ichiro! Zastřel to, Ichiro! Střílej!"

Ozval se silný výstřel a následný řev mrtvého vetřelce. Hned na to Jeremy Jason zařval strašlivou bolestí. "Au! Bože! Co to je?! To pálí… to pálí…" Jeremy Jason zemřel hroznou smrtí.

Ozval se další výstřel Ichirovy pušky a řev mrtvého vetřelce. Pak se ozval stejný výstřel a další vetřelec neměl hlavu.

"Kde je Brost? Kde je do prdele Paul Brost?!" někdo vykřikl.

"Brost je mrtvej! Musíme pryč!" ozvala se odpověď.

Najednou zařvala po chvíli střílení a chaosu Fira: "Zpátky, všichni zpátky! Stáhněte se!"

Pak se však ozvala masivní rána a Thomas už neslyšel nic jiného, než šum vysílačky a mrtvé ticho. "Firo! Firo!!" řval do vysílačky. "Co se to…" Ani to nedořekl a všude kolem se začaly ozývat děsivé, zuřivé zvuky a řev bestií. Hluk generátorů a náhlý přísun elektrického proud probudil celou základnu znovu k životu, ale s ní se probudilo také něco jiného. Řev mnoha rozzuřených vetřelců se blížil a stále sílil. Zuřivé příšery se vyhrnuly z děr jako hejno obřích kobylek a řítily se na jediné místo… ke generátorům, které je svým rachotem probudily.

Thomas stále zkoušel vysílačku, ale slyšel jen Gabriela. Ten se díval na svůj detektor pohybu, který řval jako ještě nikdy. "Panebože! Na radaru se mi objevilo plno signálů! Je jich strašně moc! Blíží se!" Pak spustil na Wortha: "Worthe! Mluv se mnou? Co je to? Nějaká novinka? Já myslel, že jsi říkal, že tady žádné další obludy nejsou, tak co je tohle?!"

"Asi jsem se spletl. Oni neodešli, oni jen spali a ty generátory je probudily!" Worth pohlédl do nyní osvětlené, dlouhé chodby. Na jejím dalekém konci se cosi objevilo, cosi strašného. Hrůzostrašní vetřelci se řítili chodbou k nim po zemi, po stěnách a dokonce i po stropě. Bylo jich mnoho a blížili se ke dveřím, kde stála trojice, která nabíjela své zbraně.

Gabriel, Worth a Hyomy se postavili těsně vedle sebe a vytvořili palebnou linii. Hyomy a Gabriel nabili své pulsové pušky a začali zuřivě střílet a házet granáty. Řady vetřelců popadaly ze stropů i ze stěn a těm, co běželi po zemi, byly většinou ustřeleny nohy nebo rozstříleny hlavy. Ale další je přeskočili a hnali se dál ke trojici u dveří.

Ti první, co se přiblížili, dostali velkou dávku z Worthovy brokovnice, která několikrát za sebou zahřměla. Worth ji pak vybitou zahodil, skokem přiskočil za Hyomyho a vytáhnul mu z batohu elektromet a řekl: "Tohle si půjčím!"

Začala blesková bouře, příšery již byly blíže, skoro na skok ke svému cíli, ale bouře blesků je smetla a sežehla na popel, že ani jejich kyselina neměla šanci. Řady nepřátel se velmi ztenčily tímto úderem, který mnoha blesky pokračoval, a vetřelci ve žhavých kusech padali ze stěn a ze stropu mrtví k zemi. Po podlaze se válely jejich popelavé kusy a další a další mrtví přibývali, ale ti živí se stále blížili. V chodbě vybouchnul granát a Gabrielova pulsová puška ještě jednou vystřelila, než se nakonec úplně vybila, a Gabriel už neměl ani zásobník, zbyla mu jen Notormentova brokovnice a paprskomet, který právě vytáhl ze svého batohu. Chodbou se rozletěla paprsková salva, která všechno smetla, a vetřelci padali mrtví po stovkách. Tyto demoliční zbraně byly úžasné, nepřátelé se ani nedokázali v chodbě nahromadit, vždycky je paprskomet nebo elektromet smetl, ale zbraním docházela energie a vetřelci stále a stále přicházeli.

Worth už měl jen 20% energie v elektrometu a Gabriel svůj paprskomet už zahodil a nyní střílel z brokovnice. Nepřátelé se znovu nebezpečně přibližovali.

Thomas vše slyšel vysílačkou a promluvil na Madeuse: "Musíme odtud pryč! Musíme najít cestu k nim!"

Najednou Gabriel zařval do vysílačky: "Thomasi! Neruším? Já jenom, že tady běhaj nějaký zvířata a koušou mě skoro do prdele! Co kdybys sem přišel a trochu nám tady pomohl!"

Thomas zařval hned na to na Madeuse: "Madeusi! Běž tam! Pomoz jim, já se podívám, kam vede tahle malá chodba, a pokusím se najít cestu odtud! Tak běž!"

"No jo! Vždyť už jdu!" zabručel Madeus a vydal se s kulomety ke schodům. Jen, co to dořekl, kousek od něho se rozbila mříž ventilace a objevila se odporná tlama vetřelce, který se vrhl na Thomase, ale ten sebou v mžiku trhnul a příšeru rozstřílel.

Worthovi došla energie ve zbrani, tak ji zahodil a zařval: "Tohle je konec. Zbraně jsou vybité! Tady se neudržíme! Musíme zpět! Musíme pryč! Hned!"

"Souhlasím!" zařval Gabriel. "Hyomy zavři ty dveře! Zavři je!"

"Bože! Gabrieli, vidíš to? Oni si vedou tu velkou potvoru, toho netvora, co utekl a zabil vám velitele!"

"Já vím! To je on. To je Pretorián - tak mu budu říkat."

"Proč zrovna takhle?" podivil se Worth.

"Tak se nazývají velké, silné, elitní svině a tohle přesně taková svině je!"

Hyomy zavřel dveře včas. Jen, co se zavřely, do nich narazili první vetřelci, ale nedokázali je prorazit. Čekali však na někoho většího. Pretorián se blížil, už byl blízko a trojice měla jen pár vteřin času. Pretorián zařval mohutným řevem, když byl těsně před dveřmi. "Prásk!" Silné dveře se rozletěly na kusy. Jeden kus spadl Hyomymu na nohu a ten se nemohl zvednout. Zbylí mariňáci ustoupili a Gabriel zařval: "Je tady! Madeusi, kde si!?"

Hyomy rozstřílel tři vetřelce, kteří se na něho vrhli, ale pozřela ho velká čelist a roztrhly ho velké drápy.

Gabriel řval kolem sebe i do vysílačky. "Ne! Hyomy! Žere to Hyomyho!" Střílel z brokovnice a kryl Wortha, který hrdinně uchopil zbraň, co zbyla po Hyomym, a pustil se do Pretoriána. Udělal mu pár škrábanců, ale Pretorián dožral Hyomyho a svůj dlouhý ocas zasekl do Wortha. Ten zařval a pustil zbraň. Vytasil svůj nůž. "Tak jsme zase spolu, ty svině! Tak pojď! Obejmi mě a já ti rozsekám držku!"

Pretorián ho nejprve rozkousl a Worth napůl zmizel v jeho tlamě, ale ještě předtím mu stihl silným úderem zabodnout dlouhý nůž do tlamy. Pretorián, kterému trčel nůž z tlamy, hodil svou oběť za sebe do roje vetřelců, ti zbytek roztrhali na kusy a zůstal jen Gabriel, který se útěkem vydal ke schodům. Za ním se vrhla hromada vetřelců s Pretoriánem v čele.

Gabriel se však před schody vrhl k zemi, protože před ním už stál řvoucí Madeus, který roztáčel své kulomety. Kulometné běsnění začalo. Madeus v několika okamžicích rozstřílel všechny netvory v místnosti a pak svou pozornost zaměřil na Pretoriána. Jen se usmál. Pretorián neměl šanci se ani přiblížit a ani utéct. Řádění skončilo bleskovým rozdrcením příšery a Madeusovou pomstou. Nejprve mu rozstřílel nohy, pak se zaměřil na jeho mohutné tělo, které rozstřílel na kousky, až jeho pařáty prostě jen tak odpadly. Pak pokračoval s Pretoriánovou obludnou hlavou. Takový byl konec netvora, který mnoho zabil a mnoho sežral, ale na velkého Madeuse si nepřišel. Madeus pak kulometnou salvu zaměřil na dveře, tam se z vetřelců začala tvořit veliká hromada zbytků, že další ještě dlouho nemohli ani vstoupit do místnosti, ale stále to zkoušeli. A tak zbytky vetřelců ve dveřích přibývaly.

Gabriel už prchal nahoru po schodech a Madeus pomalu ustupoval za ním.

Gabriel vyšel do patra, kde měl být Thomas, ale nenašel ho tam. Chtěl jít do druhé místnosti a podívat se po něm, ale vetřelec ve dveřích měl jiný názor. Gabriel ho rozstřílel brokovnicí na kusy a následně rozstřílel dalšího, co právě vylezl z ventilace. Pak na něho houkl Thomas z malé chodbičky: "Tudy!" Gabriel běžel za ním s Madeusem v zádech, který je od této chvíle velice spolehlivě kryl. Bez něho by jejich ústup byl prakticky nemožný.

Thomas doběhl na konec chodbičky a řekl: "Tohle je jediná cesta, je to nějaký únikový východ, což se hodí. Dokonce hádám, že by mohl vést k hlavním dveřím ve strojovně. Tím bychom ty parchanty obešli."

"Tak super! Do toho! Rychle odtud!" povzbuzoval ho Gabriel.

"Nemůžu je otevřít!" pronesl smutně Thomas.

Gabriel houkl na Madeuse, který v chodbičce právě rozstřílel dalšího vetřelce. "Madeusi! Rozstřílej ty dveře!" Madeus poslechl a zbytek dveří prokopl. Cesta byla volná, ale Thomas něco přilepil na futro.

"Co to děláš?" zeptal se Gabriel.

"Aby nás nemohli tak snadno pronásledovat," odpověděl ve spěchu Thomas.

"Kde jsi vzal C4?" podivil se Gabriel. tomto patře, jich měl tucet."

Madeus dostal dalšího vetřelce a Gabriel zařval: "Pojď! Musíme jít!"

Všichni tři prošli únikovým východem po schodech pryč. Jen, co se dostali ze schodů, vydali se dlouhou pravidelnou chodbou a v tu chvíli se ozval otřes a rána. C4 explodovala a zabila mnoho vetřelců a tím znemožnila další jejich průnik. Únikový východ byl zasypán a příšery musely najít jinou cestu. To dalo čas třem svižně prchajícím druhům, kteří právě dosáhli konce velmi dlouhé chodby.

Madeus vyčistil průchod. Měli radost z toho, kde se objevili. Dostali se k velkým dveřím, kterými přišli do strojovny. Ale najednou se jejich radost změnila ve velké zděšení. Dveře byly zavřené a zamčené. Gabriel do nich kopl a zařval: "Jak to!? Jak to, že jsou ty dveře zavřený!?"

Thomas praštil do panelu. "Nejsou jenom zavřený, někdo je zamkl a nemáme čas je odemknout! Navíc všechno vybavení na tohle měl u sebe Hyomy, jestli se nemýlím!"

"Výborně! Tak jak se odtud teď dostaneme!?"

Všichni tři se ode dveří ohlédli zpátky, za nimi se ozýval zuřivý řev vetřelců, kteří se blížili. Znělo to blíž a blíž…

Gabriel zavelel a rozběhl se doprava chodbou od hlavních dveří. "Pojďte! Musíme najít jinou cestu!" Vyrazil první, za ním spěchali jeho společníci. Thomas se však na chvíli zastavil a zpozorněl, protože ho znepokojila další skutečnost. Uviděl totiž na zemi krev. Zelenou krev…



© Tomáš Mestek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama