ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 16.

26. září 2017 v 21:30 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 16.




Gabriel řval ve ventilaci: "Co tady kurva dělám!? Posranej generál! ´Neboj se, na týhle misi se moc nenadřeš! Ber to jako součást dovolené!´ Opravdu výborná dovolená! ´Prostě jenom nahodíte pár systémů a půjdete do prdele!´"

"Neboj! V prdeli už jsme!" reagoval na to Thomas.

Gabriel se praštil o strop, když zatáčel doprava. "Au! Kurva! Bože! Ty vole! Jestli tohle přežiju, tak přísahám bohu, že každýho generála, kterýho potkám, střelím hned do palice. Já blbec podělanej poslechnu nějakého vylízaného kripla, kreténského debila a vlezu do takový díry! Prý to bude triviální! Úplná brnkačka! To vidím, kurva! Místo vědců a krásných vědátorek tady pobíhají masožravě nadržení vetřelci, co sežerou, na co přijdou! Pak je tady nějakej neviditelnej imbecil, co je nám pořád za prdelí a touží po našich hlavách. Výborná dovolená!"

Thomas vykopl víko ventilace, vylezl z ní a řekl: "Už jsi skončil? Já jenom, že díky tobě a tvejm kecům ten neviditelnej imbecil nejspíš ví, kde jsme!"

Objevili se v chodbě, která vedla dál zvláštním, dosud neznámým tunelem, který se nacházel podél stropu nad jeskyní s velkou propastí a rozbitým vrtacím strojem. Tudy již jednou šli, ale tunel u stropu neviděli, protože struktura hnízda ho celý zakryla. Tu a tam se zde nacházely i díry ve zdi.

Gabriel se postavil naproti Thomasovi. "Proč vůbec Madeus nešel s náma, proč to udělal?"

"Protože se nevešel do ventilace, proto," vysvětlil Thomas.

"Tomu nevěřím, tohle není jeho styl. Kdyby chtěl, zahodil by kulomety a do ventilace by se nějak nacpal!"

"Madeus by nikdy svoje kulomety nezahodil, takže dobře víš, že s ventilací to nemělo nic společného. Věděl, že všichni tři se odtud nedostaneme, a tak se pro nás obětoval. Zemřel jako hrdina. Zemřel, abychom mohli žít a zachránit se! A proto vůbec nechápu, proč tuhle kravinu řešíme teď a tady uprostřed hnízda s masožravejma obludama!"

"Madeusova smrt je kravina?"

"Ne, kravina je řešit něco, co už bylo. Je to minulost! Stalo se! A my musíme dál, jinak se nezachráníme ani my, takže hni zadkem nebo ti ten zadek ustřelím!"

Oba se rozběhli, ale před Gabriela vyskočil odnikud vetřelec a vzal ho útokem. Gabriel ho instinktivně praštil pažbou a srazil k zemi. Rozstřílel ho brokovnicí a rychle ustoupil, aby ho nezasáhla kyselina. "Fuj! To jsem se lekl! Chcípni, ty jedna potvoro!" vykřikl Gabriel.

Chtěli pokračovat, ale Thomase něco silného odstrčilo. Spadl na zem ke zdi a byl svědkem hrůzostrašné události. Gabriel se vznesl do vzduchu a z jeho zad trčely dvě lesklé čepele. Byl probodnutý skrz na skrz. Krvácel.

Pak se před nimi zhmotnil odmaskovaný lovec.

"Ne," zašeptal Thomas.

Lovec zařval a hodil svou oběť napříč chodbou. Poraněný Gabriel dopadl k ventilaci, odkud před chvílí vylezli. Thomas hned vyskočil, rozběhl se za ním a řval: "Ne!" Doběhl ke svému příteli, ale stalo se ještě něco. Gabriela něco začalo táhnout za nohu do ventilace, nejspíš další hladový vetřelec.

Gabriel řval bolestí, neboť se mu vetřelec zakousl do nohy. Pomalu mizel ve ventilaci. Thomas ho pevně držel. "Gabrieli! Vydrž! Drž se! Nepouštěj se! Vydrž!"

Gabriel s krví ve tváři hleděl na Thomase a smutně řekl: "Běž, Thomasi! Zachraň se! Běž!" Při těch slovech se Thomasovi vysmekl, ale stihl mu vložit do rukou svou zakrvácenou brokovnici. Pak s bolestným řevem zmizel ve ventilaci.

Thomas se zděšeně podíval na své ruce, kterými před chvílí držel přítele. Vrhnul se za ním do ventilace. "Ne! Gabrieli! Ne! Nééé!!"

Mariňáci většinou dokáží ve své tvrdé práci krotit emoce, ale Thomasovi vytryskly slzy do očích samy od sebe. Zůstal sám, zůstal už jenom on. Navlékl si přes sebe pás s náboji a k němu připnul brokovnici, kterou rychle nabil. Jeho smutek se pomalu měnil v hněv. Jeho oči byly plné nenávisti. Pohlédl na blížícího se lovce. Rozhněvaně se zvedl, kráčel mu naproti a pálil z brokovnice. "Tak pojď, ty svině!" Vystřelil do protivníka několik ran, ze kterých začal lovec krvácet. Málem spadl, ale na jeho záda se vrhli vetřelci.

Lovec instinktivně stiskl svůj modrý amulet u krku a zapnul svůj plasmový štít. Ze zařízení na levé ruce vysunul jehlu a píchnul si ji do sebe. Byl to urychlovač regenerace a hojení ran.

Za Thomasem lezli z děr ve zdi další vetřelci. První dva zabil brokovnicí a další postřílel svou pulsovou puškou. "Svině!" řval. "Tak pojďte! Dostanu vás všechny! Všechny vás zastřelím! Všechny! Pojďte, pojďte!"

Mezitím se lovec popral s vetřelci. Jednoho hodil na zeď a rozbil mu pěstí hlavu. Mohl si to dovolit, neboť měl plasmový štít. Další vetřelec se do něho zakousl, ale tomu urval hlavu, a další dva rozsekal čepelemi na ruce.

Thomas postřílel všechny vetřelce kolem, jen co se otočil, musel čelit útoku lesklých čepelí, které měl lovec na pravé ruce. Ránu vykryl svou zbraní, ale čepel mu sjela po rameni a poranila ho. Byl sražen k zemi tvrdou pěstí, lovec ho v tentýž okamžik zvedl jednou rukou a vyhodil ho ke stropu. Thomas se o strop praštil a spadl zpátky. Dostal další úder. Thomas se lovcovy ruky chytil, ale ta síla ho hodila na zeď. Lovec chtěl pokračovat v útoku, ale napadli ho další vetřelci.

Thomas byl otřesen, ale otevřel oči. Přišel jeho čas. Nastal čas… na jeho zbraň, kterou si celou dobu šetřil a dosud nepoužil. Doufal, že na to nedojde, ale nastal čas. Čas hněvu!

Strhnul si vrchní část uniformy. Rozerval ji na kusy a v rámci možností si zavázal krvácející ruku. Vytáhl injekci adrenalinu, kterou vzal Bradovi z batohu, a píchnul si ji do nohy. Navlékl si na sebe oba pásy ze zbraní - z pulsové pušky i brokovnice. Z pásu od brokovnice vyndal dva náboje, nabil s nimi zbraň a sledoval, jak se lovec pere s vetřelci, seká je na kusy a hází na všechny strany. Thomas Harrison nabil ještě pulsovou pušku. Vyměnil prázdný zásobník za nový. Postavil se a za ním se objevil vetřelec. Thomas ho velkou silou kopl a pak ještě jednou, tím srazil nepřítele ke zdi, kde ho praštil brokovnicí a následně rozstřílel.

Pak namířil na lovce, který se pral s příšerami, ale nevystřelil na něj. Střílel na vetřelce, aby na lovce stříkala kyselina. Lovcova energie štítu rapidně poklesla a tak štít vypnul. Teprve pak na něj Thomas třikrát vystřelil. Když vrávoral, Thomas se výpadem přiblížil a praštil ho pažbou do hlavy. Lovec spadl a další vetřelci na něho naskákali. Thomas klubko příšer obešel a rychlým sprintem se rozběhl tunelem pryč. Kolem něho byly díry ve zdi a z nich lezli vetřelci. Nevšímal si jich, běžel dál, ale každého vetřelce, co se mu postavil, Thomas rozstřílel. Běžel, prchal velkou rychlostí díky adrenalinu a unikal všem, jenž ho pronásledovali.

Lovec zařval. Vyskočil na nohy a silou od sebe odrazil všechny stvůry. Pár z nich rozsekal čepelemi na ruce, ty další dorazil svým kopím, které rychle vytáhl a zase zasunul. Zbývající rozstřílel plasmou a vydal se za Thomasem Harrisonem. Střílel po něm, ale nezasáhl, změnil svůj vizuální pohled a zjistil proč se netrefil - za jeho cílem, který mizel tunelem, uviděl hromady vetřelců. A tak začal střílet do nich, aby mohl potom zasáhnout svůj pravý cíl, který se blížil na konec dlouhého tunelu. Tam byli polootevřené rozbité dveře, za nimi se nacházela plošina a pod ní první hala, kde našli Wortha. Všude ležela rozbitá skladová technika a mnoho rozházených krabic a beden různé velikosti. Hromady dosahovaly do výšky i několika metrů a jejich množství bylo skoro nesčetné.

Thomas běžel dál, blížil se ke dveřím a v hlavě se mu promítaly myšlenky a vzpomínky - veselé i smutné se míchaly dohromady. Veškeré naděje padly. Zůstal jen on, zůstal sám, úplně sám. Ztratil tým, se kterým byl svá nejlepší i nejhorší léta života. Byl s nimi dlouho, tak dlouho jako ještě nikdy s nikým na zemi či ve vesmíru. Chodili spolu do školy. Sloužili spolu v armádě. Zažili věci jako nikdo jiný. Vše zlé překonali společně. Přežili a uspěli tam, kde by jiní jisto jistě selhali. Stávali se nepřemožitelnými. Stali se nejlepšími a pro mnohé byli hrdinové a teď jsou pryč. Harrison vzpomínal na každého z nich. Vzpomínal na velkého Madeuse, jenž zemřel hrdinně a obětoval se. Vzpomínal na Gabriela, co měl velkou hubu, ale taky velkou odvahu, taky na odvážného a zuřivého Brada, i na Jacka Nydara, co spadl do tmy. Vzpomínal na Johna i Brahama. Vzpomínal na Tima Hogana, dobrého přítele, který měl velké plány i sny a svou strašnou smrt si nezasloužil, padl za oběť. Vzpomínal na svého dobrého kamaráda chytráka Morgena, který se ztratil a už ho nikdy nejspíš neuvidí. Vzpomněl si i na Hyomyho. Vzpomínal i na cholerického Notormenta, jenž byl hnusně sežrán.

Tolik bolesti, tolik utrpení. Taková ztráta je velká rána a takovou mu nezpůsobí ani ta sebevětší, nejstrašlivější obluda, co existuje. Vzpomněl si i na Wortha, protože Thomasův osud byl nyní stejný jako ten Worthův. Všichni byli mrtví a Thomas Harrison z nich zůstal poslední. Cítil hněv a nenávist. Zemřeli jako hrdinové a on nedovolí, aby byli zapomenuti. Myslel na svou jedinou naději - na Firu, ke které se snažil dostat za každou cenu.

Právě teď ho posedla velká šílenost, velký hněv, jaký ještě dosud nezažil. Hněv, jenž ho přetvořil v zuřivou bestii, strašlivější, než ty, které ho pronásledovaly.

Zuřivý lovec nyní lovil zuřivého. Zuřivý Harrison prchal a zabíjel, co se mu postavilo do cesty. A mezi těmihle zuřivými byli vetřelci, jenž zabili každého a neušetřili nikoho…

Mnoho bestií lovilo bestii. A tahle bestie lovila další bestii a všechny bojovaly o přežití…

Bestie loví bestii! Začala zuřivá válka…



© Tomáš Mestek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama