ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 17. - část II.

26. září 2017 v 21:02 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 17. - část II.



Později…

Thomas otevřel oči. Ucítil v rameni injekci a pak se cítil o něco silnější. Uviděl na svých rukách pár obvazů. Ale především viděl kolem sebe zcela neznámé lidi. Nad ním se skláněl jeden hromotluk, skoro jako by Madeusovi z oka vypadl, akorát se tvářil kysele, jako kdyby měl v zadnici ježka. Naproti němu po levé straně od Thomase byla žena v uniformě a vedle ní jeden blonďák. Thomas si je chvilku prohlížel, byl pořád na tom samém místě. Kousek od něj byli další dva lidé, kteří ošetřovali Morgena.

Potom si znovu prohlédl lidi nad sebou a uvědomil si hroznou skutečnost. Všichni měli stejnou uniformu jako Worth, takže to byli lidé od společnosti!

Hromotluk zahřměl: "Hele! Chcíplotina je ještě živá."

Žena se usmála a řekla: "Je to docela fešák."

"Divím se, že je ještě naživu," odfrkl si blonďák.

Žena se otočila a vynadala blonďákovi: "To nic nemění na tom, že jsem vyhrála sázku. Vsadila jsem si na něho, že přežije, a on dokonce došel až sem. Takže vysol prachy!"

"Neboj, Dunyo. Svý prachy dostaneš."

Pak se Thomas těžce posadil a co neviděl? Kupu dalších vojáků ve zvláštním černém skeletu. Bránili perimetr před občasnými útoky vetřelců. Jeden vytasil svou zbraň, zapnul ji a ta se roztočila jako mašina. Vystřelil oranžový laser, který nakrájel dva vetřelce, kus zdi a zábradlí. Další voják zastřelil jednu příšeru svou zaměřovací puškou, ozval se mohutný výstřel a vetřelec se rozpadl na kusy. Jeden z vojáků nestačil vytasit zbraň a tak vetřelce přeskočil. Dvakrát ho silnými pěstmi praštil a obloukovým kopem ho srazil k zemi. Pak ho zvedl nad hlavu a hodil napříč chodbou na zeď, vytasil zbraň, usmažil ho elektrickými blesky a bylo po představení. Vojáci měli zvláštní výzbroj, která jim dávala nadlidskou sílu a rychlost.

Thomas uviděl i něco dalšího. Lovec ležel na zemi a kolem něj byly cákance zelené krve. Na něm spočívala noha mohutného muže, který právě říkal: "Konečně! Na tuhle chvíli už čekám pěkně dlouho. A stálo mě to mnoho úsilí a smrt mých nejlepších mužů, ale dostal jsem tě, ty parchante! Ale tohle všechno nebylo kvůli tobě!" Muž se sehnul a strhnul lovci modrý amulet z krku a řekl: "Ale kvůli tomuhle! Tohle je svatý grál! Tohle je chybějící článek skládanky!" Otočil se k nějakému inženýrovi, podal mu amulet a rázně dodal: "Rychle to odneste do laboratoře a začněte!"

Inženýr přikývl. "Ano, generále!"

Velitel zamířil k Thomasovi, kterému se zrovna představovali lidé kolem.

"Já jsem poručík Anna Dunya. Jsi k nakousnutí," řekla žena a našpulila na něj rty.

"Já jsem velící důstojník elitních týmů Andrej Gorstev. To byl velmi dobrý výkon. Na zdechlinu," zasmál se hromotluk.

Pak k Thomasovi přistoupil velitel a řekl: "A já jsem generál Rykov. I já musím říct, že to byl úctyhodný výkon, a nebýt vás, nikdy by se nám to nepodařilo. Došel jsi dál, než kterýkoliv z kreténů, které jsem sem poslal. Gratuluju, mariňáku. Svému účelu jsi posloužil dokonale."

"A to jako jak!?" zeptal se Thomas.

Rykov se zasmál. "Jako dokonalá návnada přeci. K ničemu jinému se vy, mariňáci, ani nehodíte." Generál se smál dál a odcházel. Pak zavelel: "Jdeme odsud! Zpátky na základnu!"

"A co s tou zdechlinou?" zeptal se Gorstev.

"Vezmeme ho s sebou a toho lovce taky. Uvidíme, co z nich ještě kápne."

Gorstev Thomase začal nemilosrdně táhnout za sebou jako pytel.

Pak dalších několik mužů zvedlo lovce. Vzali s sebou i Morgena.

Harrison však spustil: "Počkat! Počkejte! My tu nejsme jediní! My tu nejsme sami! S námi ještě přišel druhý tým. Musíte jim pomoci! Oni jsou pořád tam! Tam, mezi tou strašnou havětí! Oni se sami odtamtud nedostanou! Prosím, pomozte jim!" Začal se prát s Gorstevem. "Musíte jim pomoct! Musíte pomoct Fiře! Firo!"

Rykov kráčel za Gorstevem, který se nyní pral s Thomasem. "Ale! Že by se nám mariňák zamiloval? Promiň mi, ale ta tvoje Fira a ten tvůj druhý tým… to jsou běžné ztráty!"

Thomas Harrison řval a Gorstevovi museli přijít na pomoc Dunya a ještě další voják. Thomas se začal prát i s nimi. "Cože!? Co jste to za lidi!? Musíte je zachránit!"

Generál Rykov se však zle smál. "Cha, cha, cha! My nemusíme nic! Nemám důvod, proč bych to měl dělat!"

Thomas vybuchnul v šílenství. Začal být zuřivý jako předtím a nenávistně se podíval na Rykova. "Ne! Firo! Ne! Ty parchante! Firo! Ne! Zachraňte je!"

Rykov však řekl: "Není nic, co bych mohl udělat. Je mi líto, mariňáku! Jdeme!"

Harrison začal řvát víc a víc. "Vy parchanti! Všechny vás zabiju! Všechny! Firo! Nééé!"

Rykov kývl na Gorsteva. Thomas na svého věznitele pohlédl a uviděl jen mohutnou pěst. To bylo to poslední, co uviděl. Harrison byl omráčen a odtažen…



KONEC PRVNÍ ČÁSTI



© Tomáš Mestek








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama