ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 17. - část I.

26. září 2017 v 21:25 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 17. - část I.




Zuřivá válka…

Thomas Harrison rozstřílel dva vetřelce, co mu vstoupili do cesty těsně před pootevřenými dveřmi. Za ním právě odpadly poslední dvě příšery, které ho pronásledovaly, neboť je lovec zabil svou plasmou. Harrison prolezl škvírou, podíval se zpátky a koutkem oka zahlédl blížící se plasmovou střelu, která už u dveří byla smrtelně blízko. Vše se mu před očima zastavilo. Ve velkém spěchu zuřivého záchvatu se otočil a věděl, že mu zbývá jen jedno.

Harrison udělal rychlý krok a pak skočil. Přeskočil zábradlí těsně před výbuchem. Dveře se rozletěly na kusy. Exploze poničila stěny i plošinu, na které Thomas ještě před okamžikem stál. Padal dolů do haly a bylo mu jedno, zda se pádem zabije nebo jen zraní. Neměl na vybranou. Tlaková vlna ho však odhodila a tak doskočil dál, než-li sám vůbec doufal. Měl štěstí. Dopadl na tu nejvyšší hromadu krabic, která se začala hroutit, jen co do ní přistál. Převalil se přes dvě padající bedny a spadnul na větší krabice. Z nich udělal kotrmelec dozadu a vyhnul se troskám plošiny a dveří, které by na něho jinak spadly.

Zvedl se, otřesen, ale při smyslech, které měl zrychlené a zostřené díky dávce adrenalinu. Musel však znovu čelit nebezpečí. Dalším vetřelcům. Thomas je rozstřílel, ale další a další přicházeli. Rozhlédl se. Stál u velké hromady beden, která výškou sahala až do poloviny haly. Nad ní a skoro nad Thomasem visel velký hák na posuvném zařízení, které jezdilo po ocelové konstrukci u stropu. Harrison byl pomalu obkličován vetřelci. Byli všude, ale měl opravdu velké štěstí. Hned skoro u sebe měl ovládací panel háku a díky proudu bylo zařízení i panel znovu funkční. Harrison neváhal už ani minutu.

Zapnul zařízení, zatáhnul za páčky a hák se rozjel podél stropu. Mířil na druhou stranu haly směrem k velkému oknu. Tudy by se dostal do další haly, kde byl zabit Notorment. Harrisona překvapila rychlost, jakou se zařízení posouvalo, a tak se rozběhl, co mu síly i nohy stačily. Zabíjel jen nezbytné vetřelce, kteří mu stáli v cestě. Vyskočil na krabice, chvíli po nich běžel a pak skočil na další hromadu. Od ní se odrazil, ve skoku se otočil a rozstřílel vetřelce, který na něho zaútočil od země.

Nyní Harrison běžel po velké hromadě beden sahající až do poloviny haly a hák mu unikal. Měl ho však před sebou a doháněl ho. Šlo o všechno. Věděl, že pokud hák nestihne v polovině haly, už ho nestihne nikdy a uvízne tu obklíčen mnoha vetřelci. A už neměl tolik nábojů, aby všechny postřílel. Vetřelci běželi za ním a skákali za ním, aby ho dostali. Thomas jim však těsně unikl.

Dohnal jedoucí hák přesně v polovině haly, přesně tam, kde končila hromada. A bylo to neuvěřitelně těsné. Dokonce mu pomohla vetřelcova hlava, od které se odrazil, když se ho snažila příšera chytit. Nakonec to stihnul a nyní visel na háku a mířil k oknu a potom pryč z haly. Zatímco vetřelec, jenž byl potupen Harrisonovou nohou, spadnul a srazil se s ostatními.

Dva vetřelci se však také odrazili a letěli na Harrisona. Ten se zavěsil za hák nohama a rozstřílel je brokovnicí. Pak se vyšvihl rukama výš a zvedl nohy, aby se vyhnul vetřelci letícímu z jiného směru. Vylezl až skoro k ocelové konstrukci. Schoval se mezi čtyři tyče, které držely hák pohromadě a pojily ho s celým zařízením. Měl tam dost místa, aby se mohl narovnat, a ještě mu zbyl prostor, aby se nepraštil do hlavy.

Všechnu tu parádu, co Harrison udělal, viděl lovec, který stál na plošině v hale, a vedle sebe měl zkázu, co způsobil výbuch jeho plasmy. Zuřil, že byl Harrison o krok před ním. Vedle něj se objevil vetřelec. Lovec zařval, vytáhl kopí, probodl ho, hodil ho dolů do haly a znovu zařval. Navíc jeho počítačové zařízení na levé ruce modře zářilo a blikalo na znamení, že je energie dobita. Rozběhl se po plošině, zatímco Harrison mířil k oknu. Lovec běžel podél stěny a sledoval svůj cíl na háku.

Harrison byl zatím na koni, ale k oknu mu zbýval ještě kus cesty.

Lovec chtěl Thomase zaměřit, ale neměl to jednoduché. Pořád ho někdo otravoval. A otravných vetřelců zde bylo dost. Neměl čas ani uklidit své kopí, aby mohl pohodlně pokračovat v zaměřování. Utíkal a rozsekával kopím vetřelce na kusy. Udělal otočku a rozsekl dva najednou a třetího, co právě přelezl zábradlí, skopl zpátky dolů. Konečně mohl zaměřit.

Harrison využil času a nabil své zbraně. Zhoupl se okolo jedné tyče, aby skopnul zpátky dolů příšeru, co se k němu snažila dostat. Další sestřelil dřív, než k háku vůbec doletěla. Pak na sobě uviděl rudé světlo a podíval se ke zdroji, který stál na zábradlí na plošině kousek od něj.

Lovec však nevystřelil. Něco ho kouslo. A tak rychle změnil svůj pohled, zabil plasmou vetřelce a skokem uhnul kyselině.

To dalo Thomasovi dost času, aby z batohu vytáhl dobře uložený malý balíček C4. Zmáčkl tlačítko a začalo se odpočítávat 10 vteřin. V tom se na něho znovu zaměřilo rudé světlo. Lovec vystřelil a Harrison hodil C4. Hák byl už u okna a Thomas proskočil oknem do dalšího prostoru. Dopadl kotrmelcem na plošinu ve vedlejší hale, kde byl zabit Notorment. Plasma zasáhla masivní hák a ten se zřítil v první hale. Celé zařízení spadlo zkázonosně dolů a zabilo pár vetřelců.

Mezitím se lovec podíval za sebe, kam dopadla C4, zbývaly dvě sekundy. Stihl jen reflexivně zmáčknout svůj modrý amulet a zapnout plasmový štít. Pak přišla mocná exploze, která odpálila a zničila značný kus plošiny a především, odpálila lovce. Několikrát vzduchem zarotoval a spadl dolů mezi roj vetřelců.

Harrison prchal před vetřelci a střílel jen nezbytně. Pak sešplhal dolů do haly po železném žebříku. Uviděl jen zkázu, kterou předtím způsobil Madeus svou zuřivou střelbou. Ale zjistil, že Madeus nezničil úplně všechno, jen dokonale vyčistil čtvrtinu této velké místnosti - možná to byl největší prostor na základně. Našel zde rozházené, rozbité, rozstřílené bedny. Pak doběhl do části, kde byly věci ještě srovnané a hlavně v celku. Byly zde nejrůznější uličky a našel něco zajímavého.

***


Lovec spadl do roje vetřelců v první hale a hned na něho naskákala velká hromada příšer a další se hrnuly a tlačily kolem, až pod nimi lovec nebyl ani vidět. Kousali a sekali do něho vším, co měli. Drápy, zuby i ocasem. Lovec vytasil kopí, párkrát se převalil a rozsekal vetřelce na kousky. Zařval a postavil se na nohy, odhodil od sebe vetřelce lačnící po mase a další rozsekal kopím. Byl však úplně obklíčen a bylo jich tolik, že se tam ani nevešli. Lovec se otáčel dokolečka a sekal všechny na kusy, aby měl aspoň kruh místa kolem sebe. Sekal do nich, bodal je, kopal, ale bylo jich mnoho. Pomáhal si čepelemi na ruce. Chytal je do sítě a probodával v doprovodném řevu. Máchal kopím a sekal hlavy a při každé setnuté hlavě se pochválil řevem. Odkopl jednoho vetřelce, druhého praštil pěstí, třetího probodl kopím, čtvrtého rozsekl čepelemi na ruce, pátého praštil hlavou, šestého kopl druhou nohou a nakonec hodil disk, který nakrájel hromadu potvor na kousky, a zase disk přivolal zpátky a přitom taky něco ukrojil.

Lovec utržil úder ocasem, kousnutí do nohy a dva vetřelci ho nakonec srazili k zemi. Naskákalo na něho neblahé množství příšer a ty začaly nekonečně kousat a drápat. Lovec jen sledoval, jak energie jeho štítu velmi rychle klesá…

***


Vetřelci slídili i druhou halou a hledali Harrisona. Divné, nikde nebyl. Najednou zpoza hromady vyskočilo něco velkého. Dva vetřelce to zadupalo a dva další rozplácla velká olověná krabice, kterou svíral svými ocelovými pažemi velký nakladač. Tenhle byl však červený. Byl větší, než ten rozbitý a mnohem výkonnější, obratnější a taky rychlejší. Mohl se hýbat tak, že se o tom tomu žlutému mohlo jen zdát. Žlutý nakladač se používal na běžný náklad a červený byl vhodný na náklad velmi problematický a nyní byl vhodný na rozmačkávání vetřelců. Chytil dva a hodil je za sebe, zmizeli někde daleko. Rozmáchl se pažemi a udělal si prostor v zástupu nepřátel. Vyskočil na jednu z hromad a skočil na další, které radostně zašlápl. Tohle Harrison dělal velmi rád a pořád dokola. Vždy ve skoku odrazil ocelovými pažemi vetřelce od sebe a zašlápl další. Jeden vetřelec se postavil před nakladač a hrůzostrašně zasyčel. Nakladač ho praštil po hlavě a bylo po něm.

Chybička se ale vloudila. Nakladač vyskočil na hromadu krabic a Harrison se těšil na další zadupávání příšer, ale místo toho se mohl těšit jen z velkého pádu, protože zakopl a spadl. A jako každý nakladač i tenhle nebyl výjimka - každý stroj měl stejnou vadu, žádný se nemohl sám zvednout.

A tak Harrison rychle uprchl dřív, než se vetřelci seskupili a zjistili, že jejich noční můra se už nehýbá. Harrison zmizel a schovával se za krabicemi, pátral v uličkách opravdu obrovské a nyní o trochu lépe osvětlené haly. Hledal, zda by nenašel něco dalšího užitečného, co by mohl použít na vetřelce a hle… našel.

***


Lovec hleděl, jak jeho energie právě dosáhla poslední čárky a štít začal modře blikat. Ve spěchu vysunul na pravé ruce zařízení s ostnatým hákem, namířil ho ke stropu a vystřelil hák i s lesklým řetězem. Hák se zabodl do stropu. Lovec se zasmál a tím dal vetřelcům sbohem. Stiskl tlačítko a zařízení začalo bleskovou rychlostí řetěz navíjet a lovce to vystřelilo i s pár vetřelci vzhůru. V tom okamžiku, kdy se lovec vznesl a osvobodil se ze zajetí, mu došla energie. Kopal a mlátil kolem sebe a setřásl těch pár příšer, co letělo s ním. Lovci se pak vypnul štít a o další okamžik později i navíjení - již v dostatečné výšce. Lovec se na řetězu zhoupl a proskočil velkým oknem do další haly, kde bojoval Harrison. Dopadl na zem a už po cestě odpojil tlačítkem řetěz od háku, který byl stále zabodnut do stropu. Navinul zpátky řetěz do zařízení a odněkud vytáhl náhradní ostnatý malý hák, nasadil ho na místo, ozvalo se cvaknutí a zařízení zase zasunul. Nikdo ho nerušil. Vetřelce nechal za sebou a boj v této hale se odehrával někde na druhém konci.

Lovec se v klidu rozhlédl mezi krabicemi a zmáčkl tlačítko svého počítače, jeho levá ruka začala modře zářit. Konečně opět dobíjel energii. Poblíž byly ještě pozůstatky a trosky rozstřílených krabic a beden po Madeusově běsnění a nedaleko byla ve zdi velká díra do neznáma, kterou za sebou zanechal Pretorián. Lovec se zastavil a zpozorněl, neboť něco uslyšel…

***


Na druhém konci to začalo být také zajímavé. Vetřelci zase hledali Harrisona, protože se jim opět ztratil. Pár jich slídilo u jedné hromady krabic, ale najednou stáli u něčeho velkého. A to něco právě rozsvítilo svoje přední světla a se zabručením nastartovalo. Vetřelci se k tomu hned zděšeně otočili a rázem byli přejeti ocelovým trakem s pancéřovou výztuží. Harrison se jen zasmál. Masivní ocel, ocelová kola a dvojitě opancéřovaný nárazník hovořily za vše, tohle nebyl žádný drobeček. Tenhle trak sloužil k transportu opravdu velkých nákladů a teď posloužil k přejetí vetřelců. Trak zmizel u stěny za první zatáčkou mezi krabicemi a vesele přejížděl vetřelce po celé hale…

***


Lovec uslyšel něco divného, jako by někdo nastartoval tank. V tom okamžiku schytal velkou ránu a proletěl napříč halou. Skutálel se i s bednami, do kterých přistál. Zvedl se a hledal, co ho to tak strašně praštilo, a nemusel se rozhlížet dlouho. Vypadalo to, jako kdyby ho srazil vlak. Byl to Pretorián, který ho nyní nabral ve velké rychlosti na svou hlavu. Lovec se držel za jeden z jeho rohů. Pretorián vyrazil proti zdi. Praštil hlavou i s lovcem o zeď, až to zadunělo. Lovec spadl raněn a velmi otřesen na zem.

Worth se tehdy spletl. Pretorián, co na ně zaútočil ve strojovně, byl jiný. Tenhle byl Notormentův vrah!

Lovec se trochu vzpamatoval, zmateně se podíval před sebe a nebyl si jistý, zda před sebou vidí hlavu nebo záda toho monstra. Vyhnul se úderu pařátem a vytasil kopí, které do Pretoriána zabodl. Ten vyjekl, ustoupil dozadu, naštval se a rozběhl se proti zdi, aby znova lovce narazil hlavou o zeď. Lovec však čekal do poslední chvíle, udělal kotrmelec Pretoriánovi mezi nohama a Pretorián se silně praštil o stěnu, až to zaburácelo. Otřesený Pretorián se otočil a viděl lovce dvakrát. Nebyl si jistý, který je ten pravý. Po jednom máchl ocasem a nic se nastalo. To asi nebyl on, řeklo si zvíře. Lovec mezitím vytáhl z monstra své kopí a chtěl ho znovu bodnout, ale Pretorián se rozběhl a lovec mu zase visel na hlavě. Běžel doprostřed haly a prorážel svou hlavou i s lovcem hromady beden.

Ve stejný okamžik se ze zatáčky vyřítil trak a ve smyku rozmáznul bokem pár vetřelců o bedny. Trak si to namířil rovnou doprostřed haly a když tam dojel, nedal přednost zprava a měl štěstí, že byl dost velký, aby přežil srážku s Pretoriánem. Harrison se vyděsil, když to na něj vyběhlo, a zařval: "Do prdele! Co to je!?" Nabral Pretoriána a podrazil obludě nohy, až udělala přes trak kotrmelec.

Když se Pretorián pomalu zvedal, byl už lovec raději pryč. Daleko od velkého zvířete si do sebe píchnul zařízení, které mu hojilo rány a zrychlovalo regeneraci. Zařízení mělo však jen tři kapsle a tahle byla poslední. Pak zařízení odpojil a zahodil ho. Jeho levá ruka zase blikala na znamení, že je energie dobita, ale kanón na rameni mohl už zahodit, protože byl na kusy po mazlivém setkání s Pretoriánem. Vysunul tedy jiné plasmové dělo na levém rameni a rovnou i druhé na pravém. Taky si připravil disk a vyrazil si znovu promluvit s obrovskou příšerou.

Mezitím se Harrison s trakem otočil na druhém konci haly. I trak dostal zabrat a navíc mu docházelo palivo. Harrison přejel pár dalších vetřelců a zastavil se. Připravoval se na svou poslední jízdu a to právě na příšeru, která na něho zírala z prostředka haly a houpala se, jako by ho vyzývala na souboj. Harrison nechal na sedačce vedle sebe batoh a v něm poslední C4. Začalo odpočítávání 20 sekund.

Harrison se rozjel do velkého šílenství. Pretorián se mu rozběhl naproti. Na tu největší hromadu krabic nedaleko se postavil lovec, aby vše viděl a využil situace. Harrison ještě na sedadlo hodil odjištěný granát, který někde našel. Namířil rozjetý trak na obludu, která se blížila. Hned na to Harrison vyskočil za jízdy a odkutálel se. Zvedl se a skočil za hromadu krabic, která byla dostatečně daleko od zkázy, která za chvíli nastane. Lovec vystřelil plasmové střely ze svých kanónů. Jedna letěla na trak a druhá na Pretoriána. Pretorián narazil do traku a ten narazil do Pretoriána. C4 vybuchla a plasmové střely udělaly z výbuchu obří explozi. Vše se setkalo na jednom místě a v jeden okamžik a způsobilo to pěkný kráter. A Pretorián? Tomu jako první explodovala hlava a jeho tělo se rozstříklo po okolí.

Hned po explozi byl už Harrison na útěku. Lovec ho uviděl svým senzorem, jak mizí v další hale. Seskočil z hromady a vydal se za ním. Harrison vběhl mezi jeskyně a tunely propleteného hnízda, které kdysi bývalo lidskou základnou. Většina osvětlení zde již neexistovala, ale pár světel ještě fungovalo a tak to tady nebylo tak temné jako předtím. Harrison díky tomu nalezl díru, kterou se dostal do tunelu, kterým stoupal výš a výš, až našel díru, které si při prvním průzkumu těchto pěti podlaží v podzemí vůbec nevšimli.

Harrison to dokázal, dostal se z hnízda. Nebyl však jediný. Lovec se zastavil v hnízdě přes jeskyní a hledal svou kořist. Nenašel ho. Otočil se, protože za sebou v dálce uviděl blížící se nový roj vetřelců. Zachroptěl a dal tím najevo, že na ně už nemá náladu. Jedna jeho kapsa, kde měl první plasmovou kouli, byla prázdná. Sáhl do druhé a vytáhl ještě jednu kouli. Byla menší i s menší účinností. Lovec se ladně otočil a hodil ji, jako by hrál kuželky. Po chvíli se výbušnina dokutálela mezi běžící vetřelce a vybuchla.

To už byl lovec pod dírou, která vedla skrz pět pater až nahoru. Vysunul znovu svoje hákové zařízení s lesklým řetězem a vystřelil ho nahoru. Ještě se podíval, jak vlna exploze mete všechny vetřelce i celé hnízdo a blíží se k němu. Stiskl tlačítko a řetěz ho vyšvihl nahoru. Jen, co vyjel do třetího patra, vlna plasmové exploze smetla celé hnízdo i s vetřelci. Tu a tam zbyla jedna příšera, která ještě dostala odvahu na nějaké to pronásledování dvou přeživších zabijáků, co uprchli.

Thomas Harrison prchal pryč, dostal se na stejné patro, kde předtím začínali svůj průzkum této základny. Stále běžel a slyšel zlý řev lovce, který se blížil. Thomas zabočil na další křižovatce doprava a ozvalo se ošklivé zakřupání. Doběhl ke dveřím. Chtěl je otevřít, ale byly asi rozbité nebo zablokované. Vedle sebe uviděl schodiště, ale bylo také rozbité. Thomas hned na to uslyšel další zakřupání a další zlé zařvání, které bylo blíž. Zoufale vzdychl. Byl v pasti. Jeho dávka adrenalinu právě vyprchala. Ruka mu už nekrvácela a začala bolet. Své prázdné zbraně zahodil. Otočil se.

Před sebou uviděl stín, jenž se zhmotnil v lovce. Lovec se odmaskoval a zavrčel. Oba dva stáli proti sobě. Thomas si rozerval své již zničené zelené tílko a zahodil ho. Vytáhl velkou mačetu a pořezal se. Tím vyzval lovce na souboj. Na souboj cti.

Lovec zabodl kopí vedle sebe do země. Odhodil své zbývající zbraně - vrhač sítí, disk, bomby i vrhač hrotu s řetězem, tahle věcička mu už nejednou zachránila kůži. A pak si dvakrát sáhl na krk a něco odpojil. Sundal si masku a odhalil tak svá odporná kusadla a rozevřel je. Zařval.

Thomas Harrison, pokud doteď koukal mrzutě, nyní hleděl šíleně. "Krásný úsměv," prohlásil. "Ještě nikdy jsem neviděl klepeta místo držky. Úžasné! Doufám, že mi nechceš dát pusu."

Lovec vysunul své čepele na pravé ruce a vydal se pomalu naproti Thomasovi.

Souboj cti ale nezačal. Někdo je vyrušil.

Ventilaci na zdi vedle Harrisona prorazil vetřelec a hned ho sekl ocasem do ramene. Thomas zařval bolestí, měl nyní rozseknutou i druhou ruku, a spadl na zem.

Lovec naštvaně zařval, vrátil se zpět a zvedl disk.

Vetřelec skočil na zem a chtěl vzít Thomase útokem. Lovec zařval a hodil disk. Disk vetřelcovi usekl hlavu a zabodl se do zdi. Lovec vítězoslavně zařval. Nikdo mu nezabije jeho vyvoleného soupeře, kterého si vybral dřív, než tohle všechno začalo. Nikdo ho nezabije, jenom on sám!

Lovce něco kouslo, otočil se a dal drzému vetřelci pěstí. Začali se prát.

Harrison se mezitím zvedl a zasunul mačetu zase zpátky. Chopil se disku a vytáhl ho ze zdi. Zadíval se na bojující tvory. Hodil diskem a bylo mu jedno, koho zasáhne. Disk urazil hlavu vetřelci.

Lovec se na Harrisona podíval, jako by děkoval, přivolal svůj disk a rozsekl dalšího vetřelce, který přišel z chodby.

Thomas se chtěl otočit, ale ucítil palčivou bolest na boku a něco ostrého ho švihlo do nohy. Vetřelec ho poranil drápem a ocasem švihl do nohy. Harrison spadl. Znovu se zvedl, nyní neváhal. Skočil šipku na rozbité schody a z nich se pak skutálel o patro níž. Vetřelec chtěl jít za ním, ale něco ho chytilo a prásklo s ním o zem. Lovec ho přidržel u země a zabodl do vetřelce bombu. Sám pak skočil taky po hlavě o patro níž po rozbitých schodech.

Prásk! Vetřelec explodoval.

Nyní se Thomas Harrison plazil po zemi. Byl ošklivě raněn a v dálce viděl u dalších schodů mrtvolu. Plazil se k ní, ale za sebou uslyšel dunivé kroky. Lovec se k němu blížil. V ruce kopí, u pasu disk a na pravém zápěstí čepele.

Harrison konečně dolezl k mrtvole. Zdálo se, že i nyní měl štěstí. Našel tam zbraň, zvedl ji, opřel se o schody, aby mohl vůbec zamířit, neboť to nebyla zrovna nejlehčí zbraň, a vystřelil raketu.

Lovec se podivil a rychle si zapnul svým modrým amuletem štít. Ozvala se velká exploze. Lovec hořel a jeho energie klesla o polovinu.

Thomas vystřelil další raketu. Lovec dostal zásah a odletěl i s raketou. Spadl ke zdi a ozvala se exploze. Thomas vypálil ještě jednou a zasáhl zeď, kde ležel v troskách lovec, a rozpadlá stěna ho nyní zasypala úplně.

Thomas zesláble odložil raketomet a zůstal ležet. Krvácel. Bolestivě zapnul vysílačku a pomalu řekl: "Firo? Firo, jsi tam?"

"Ano! Jsem tady! Jsem ráda, že tě slyším! Mám dobré zprávy. Vetřelci odtáhli někam pryč. Jsme tady v bezpečí," vychrlila Fira radostně.

Thomas se pokusil usmát a řekl si: Asi vím kam. Nakonec řekl nahlas: "To je dobře."

"Thomasi, co je s tebou? Zníš divně. Co se děje?" zděsila se Fira.

Thomas vykašlal krev a po chvíli pomalu a smutně řekl: "Dobře mě teď poslouchej, Firo. Chci, abys tam zůstala, abys všechny dostala odtud pryč. Až bude příležitost, utečte na střechu a odleťte výsadkovým letounem."

"Thomasi, o čem to mluvíš? A co bude s vámi? Co bude s tebou?!"

"Všichni jsou mrtví. Jsem tu jenom já. A já půjdu brzo za nimi. Chtěl jsem se dostat k tobě a vidět znovu tvoji krásnou tvář, ale já už to nezvládnu. Nedostanu se tam. Umírám."

"Ne! To ne! Zachráním tě! Řekni, kde jsi! Dojdu tam pro tebe! Prosím!" zařvala Fira.

Thomas zoufale a se slzami v očích odvětil: "Já vím. Vím, že bys to dokázala, už jednou jsi to udělala. Zachraňuješ mě každý den, co jsi se mnou. S tebou každý den je jako sen. Každý moment s tebou byl jako dar, ten nejhezčí, co jsem kdy dostal. Chtěl bych zase vidět tvé oči, hladit tě něžně po tváři. Už tolikrát jsem unikl smrti, abych tě znovu spatřil, ale vždy jsem věděl, že jednoho dne tahle chvíle přijde. Každý čas jednou skončí a ten můj právě končí. Je mi to líto. Chtěl bych být s tebou, ale nemohu. Vždycky jsem tě miloval a vždycky budu. Miluju tě, Firo. Už navždy." Pak jen slyšel, jak Fira pláče. Slzy jí stékaly po uniformě. "Sbohem, Firo."

"Ne, ne! Počkej! Počkej ještě chvíli. Ne!" zakřičela Fira, ale vysílačka se vypnula.

Thomas ležel a krvácel. Síly mu ubývaly. Náhle však otevřel oči a slyšel divné zvuky. Blížili se další vetřelci. Jednoho uviděl. Z posledních sil vytáhl pistoli a vystřílel zásobník do příšery. Když zasáhl hlavu, vetřelec klesnul k zemi mrtev. Přišel však další. Thomas počkal, až přistoupí blíž. Vytáhl mačetu a bodl mu ji do hlavy a sám se odkulil stranou. Z dálky se ozýval řev a Thomas věděl, že už je nezastaví.

Vetřelci se blížili ze všech stran. Dva už byli Thomasovi nablízku a on jen čekal na svou smrt. Když tu náhle se vetřelci rozpadli na kusy a dalšímu prskla hlava. Thomas se podíval stranou a podivil se. Z vedlejší chodby někdo vyběhl. Byl to Morgen Dregen a začal pálit svou chytrou puškou všude kolem, rozstřílel netvory a pak přistoupil k Thomasovi a řekl: "Co tady děláš?"

Thomas se chtěl zasmát, ale nemohl. "Ležím a užívám si svou nejlepší misi."

"Proboha! Vždyť ty krvácíš jako prase!" podivil se Morgen.

"Dobrej postřeh, ty vole! Máš ještě nějaký povzbuzující postřehy?"

Najednou se vedle Morgena objevil vetřelec. Morgen se otočil a zařval: "Kurva! Kde ses tady vzal, ty hajzle?!" Vetřelec sjel drápy po Morgenovi, ten se sesul k zemi, ale na kolenou ještě vystřelil a zasáhl nepřítele, který padl mrtvý. Morgena ještě zasáhlo pár kapek kyseliny a on zařval: "Au! Au! Kurva, co je tohle za svinstvo?!"

"No to je výborný. Takže jsme na tom stejně," pronesl Thomas. "A vlastně, co to děláš, Morgene? Vždyť z tebe cáká krev jako z vola!"

Morgen se trochu zasmál, zakuckal a omdlel.

Blížil se další vetřelec. Thomas se převalil na břicho a začal se plazit v loužích krve. Doplazil se k Morgenovi právě včas, vzal mu pistoli a vypálil na vetřelce. Zabil ho. Pak zůstal ležet vedle Morgena a viděl, že se blíží tři další. V tom okamžiku si všiml ještě jedné věci. Hromada trosek, kde byl lovec pohřben, byla rozhrnutá a poněkud malá.

Skrz dva vetřelce proletěl disk, Thomasovi se mihnul kolem hlavy a zmizel ve tmě. Pak se objevil třetí vetřelec, ale Thomasovi bylo divné, že běží na místě. Něco ho drželo za ocas. Byl to lovec. Vytasil své kopí a probodl vetřelce skrz na skrz.

Lovec se díval na Thomase a Thomas zase na lovce.

Harrison jen zíral a něco mu tu nehrálo. Bylo to divné. Byl stále živý. Divil se, proč ho lovec nezabil. Ležel a viděl, že se lovec vůbec nehýbal, jako by Thomase nechtěl zabít. Proč zabil ty vetřelce? Možná proto, aby Thomase mohl zabít sám. Ale to se nestalo. Stalo se totiž něco jiného.

Thomas a lovec na sebe ještě chvíli hleděli, když se náhle ozvaly třaskavé výbuchy. Thomas pak už uviděl jenom světlo. Omdlel.

***




© Tomáš Mestek








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama