ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 2.

26. září 2017 v 23:00 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 2.




O 14 dní později…

Obrovská loď Astrodom proplouvala černým vesmírem a nyní stočila svůj směr. Minula dva měsíce a před ní se najednou objevil její cíl. Planeta LV4-26 - temná, vzdálená a bez slunce. Jen s dvěma měsíci se v tmavém vesmíru smála za hranicí sluneční soustavy.

Když se loď přiblížila, probudila svůj živý náklad z dlouhého spánku. Hybernační buňky se začaly otvírat a světla se rozsvítila. Posádka se začala postupně a velmi pomalu probouzet. Jako první se probral hlavní velitel Gregory Notorment. Nic neřekl, zatímco se Madeus Bearer vedle něho praštil hlavou o dveře buňky, které se pomalu otvíraly. Naštvaně zavřeštěl a chtěl dveře silou popohnat, místo toho je urval a zůstaly mu v ruce.

Gabriel Atelos to uviděl a řekl: "Co to děláš, Madeusi? Tohle není peřina, co máš doma."

"Drž hubu!" odsekl vztekle Madeus. "To vím taky, ale doma mám taky mnohem větší postel. Kdo tohle vymyslel?!" Následně dveře zahodil a Gabriel se začal smát. "Hele, nesměj se! Já nemůžu za to, že se do týhle baňky nevejdu! Jsem tady jako sardinka v konzervě!"

Thomas Harrison se také probral. "To už je ráno? Kde mám snídani?"

"Fuj! Já budu zvracet!" prohlásil Morgen Dregen hned vedle.

"Říkám snídani a ne tvoje zvratky," podíval se na něj Thomas, "jak jsem viděl v simulátoru."

"Myslíš to, jak jsem tě pozvracel?"

"Jo, přesně to!"

Náhle se ozval silný, velitelský hlas Gregory Notormenta: "Tak vstávejte, vy kůže líné! Je mi jedno, jakou barvu mají vaše zadky! Koukejte vstávat nebo vás nakopu do prdele, až se z toho sami vykostíte! Za deset sekund chci vidět perfektní nástup a možná nebudu muset kuchat vaše vnitřnosti! Tak pohyb! I slimáci v trávě mají mnohem větší pochopení pro rychlost, než vy!"

***


O chvíli později na snídani…

Morgen si sednul a položil svůj tác s jídlem na stůl. Kousek ochutnal a málem se udávil. "Fuj! Co je tohle za odpornej hnus?! Proč mám žrát nějaký smradlavý vitamíny a další zcela zbytečný blivajzy! To chtějí, abych se zase pozvracel?!"

Thomas hned vedle něj řekl: "To ne! Prosím! Jednou denně to bude úplně bohatě stačit."

"No tak se podívej! To jídlo vypadá, jako když se mi někdo vysral do talíře!" Thomas zavrtěl hlavou a začal se smát, Morgen však dál pokračoval: "Tohle má být dovolená a podle toho si představuju taky jídlo!"

"O co vlastně půjde? Slyšel jsem, že to bude nějaká triviálka?" zeptal se Tim Hogan.

Gabriel ho poplácal po zádech. "To si piš! Neboj, bude se ti to líbit. Až nahodíme vědátorům pojistky a systémy, tak se budeme s nahýma vědátorkama koukat na porno filmy." Všichni se smáli. "A pak si jednu z nich vezmu zpátky na loď do té hybernační kukaně a tam se s ní budu mazlit."

Thomas na to reagoval: "No, hlavně aby ses zase nepřepočítal. Stejné představy jsi vyprávěl i minule a nakonec jsi se mazlil jenom s krokodýly a hady v džungli."

V tom hlavní velitel Gregory Notorment zařval: "Tak co je, vy tlusté bečky! Pohněte sebou, prasata! Za 60 sekund chci nástup v hangáru! Dorazili jsme na oběžnou dráhu. Tak se připravte!"

***


V hangáru…

Thomas ve zbrojnici nabil svou pulsovou pušku a zamířil. Gabriel dělal vedle to samé a zeptal se: "Co to je? Už s tímhle novým krámem umíš?"

"Jo, celkem jo. Chvíli jsem s ní byl na střelnici, než jsme šli do simulátoru. Už jsem střílel z horšího šrotu, takže to nebude problém. Je to úplně nová technologie, takže jenom nevím, k čemu nám to tam dole na týhle misi bude. Nejspíš si z ní ani nevystřelíme."

"Taky bych to nejradši nechal všechno tady a válel si zadek, ale ten nový velitel je pěknej pes, takže to beru jen jako zbytečnou zátěž a hračku, abych se nenudil."

"Jo, velitel rozhodně není žádný klídek a pohoda, takže aspoň nevyjdu ze cviku," odpověděl Thomas. "Každopádně nezapomeň, že druhý velitel jsi tady ty, takže když se něco posere, je to na tobě."

"Jo, to vím, ale ty jsi třetí."

"Jo, já jsem až třetí, takže pro mě tahle mise, bude opravdu oddechová dovolená." Thomas položil svou pušku, připevnil si chrániče, zapnul brnění, navlékl si černé rukavice a šel se podívat za Morgenem. Minul řadu mariňáků, kteří si navlékali svůj pancéř a nabíjeli zbraně. Prošel kolem posledního a spatřil vzadu Brada Nyvella a Morgena, jak mají na sobě zvláštní zbraň. Morgen zamířil na Thomase a ten ustoupil. "Jak dlouho tady budeš blbnout s touhle puškou na sobě? Budeš s tím chodit i na záchod? Vážně si to bereš s sebou? Není to zbytečný?"

"Znáš mě, Thomasi," odpověděl Morgen. "Já jsem blázen do počítačů i technologií a tohle je pro mě něco nového, nová technologie. Je to chytrá puška, sama najde cíl a ty jenom vystřelíš, ani není moc těžká. Jsme spojeni a jsme jako jedno."

"Aha, takže máš novou milenku, chápu," usmál se Thomas a pak zamířil k Madeusovi Bearerovi. "Co to tady děláš?" zeptal se ho.

"Nic, jen dávám svým dvojčatům běžné krmení. Papání, které mají rádi, 5000 nábojů každá jako vždy."

"Nechci ti to nijak rozmlouvat, ani ti do toho kecat, ale není to přeci jenom až moc zbytečná zátěž? Jdeme totiž na pěknou prkotinu a nejspíš budeme za chvíli zase zpátky."

Madeus pohlédl na Thomase vražedným pohledem. "Jistěže ne! Beru je s sebou, i kdybych šel kadit na záchod. Jsou jako moje ruce, nemohu tady nechat svoje ruce!" Velký Madeus Bearer se zvedl a s ním i dva velké kulomety, které měl nasazené na rukou. Oba kanóny měly jedno rameno, které vedlo kolem Madeusovy paže až na záda, kde měl pověšen černý batoh, který vypadal jako velká skříň plná nábojů. Podél ramen kanónů byl pás s náboji spojený také s batohem.

Thomas se na to jen vyjeveně díval a zhrozil se. "Klid, klid. Chápu, jen si je s sebou vezmi. Nic proti nemám. Já jenom, aby se tě vědci nelekli, z něčeho takového by klidně mohli mít infarkt."

Madeus si odfrkl a řekl: "Kašlu na vědce." A odkráčel pryč, aby se prošel po hangáru.

"No tak já už radši půjdu. Jdu říct veliteli, že jsme připraveni," dodal Thomas tiše. Vydal se velkým hangárem, kde ve spěchu pobíhali mariňáci. Minul dvě výsadkové lodě a málem ho zašlápl nakladač, který se otáčel. "Hej, dávej pozor! Mohl jsem ti klidně tuhle velkou krabici pustit na hlavu," vykřikl John Hockmann v nakladači. Thomas ho obešel a pokračoval dál.

"Dávej pozor na to vybavení!" slyšel Williama Halla řvát na Jacka Nydara v dalším nakladači.

"Co je?"

William Hall přiběhl k bedně, do které Jack jemně drcnul naloženou krabicí. "Tohle je nukleární hlavice, ty idiote!"

"No a?" opáčil Nydar.

"Tahle holka má takovej orgasmus, že ho pocítíš, i když budeš hodně daleko!"

Thomas vstoupil do řídící místnosti lodě Astrodom. Tam našel stát v pozoru Firu Dregenovou a Gregoryho Notormenta, jak mluví s pilotkou Xénií Taroniovou. Thomas se přidal k Fiře. Usmál se na ni a ona na něho. Oba poslouchali.

Gregory Notorment se zrovna ptal Xénie: "Co nám říká počítač o planetě?"

"Hornatý, rozmanitý povrch. Vzduch je dýchatelný," odpověděla pilotka.

"Zachytila jste něco z povrchu? Nějaké spojení nebo vysílání?"

"Ne, vůbec nic."

Notorment se podrbal na bradě a zamyslel se. "Hm, to je nějaké divné. Už dávno se měl někdo s námi spojit nebo dát aspoň vědět, přece musejí vědět, že jsme tady... Kde je ta naše základna?"

Xénie ukázala v počítači mapu. "Je zakreslená v mapě, kterou jsme dostali s rozkazy. Je přímo tady, u téhle hory v džungli na konci údolí."

"Dobře. Tak se tam podíváme." Gregory se otočil k Fiře a k Thomasovi a řekl: "Připravte výsadek!"

"Rozkaz!" Oba zasalutovali a odešli.

***


Oba týmy byly po chvilce připraveny u svých letounů.

Fira zavelela a zařvala na svůj tým: "Pohněte sebou! Makám, makám! Pohyb! Jestli vás Notorment bude kopat do zadku, tak já vás nakopu do koulí, jestli sebou nepohnete!" Pak zmizeli v jednom letounu.

Gregory Notorment mezitím řval na svojí skupinu: "Tak na co čumíte?! Hněte se! Nemyslete si, že když je tohle primitivní mise, že vás nebudu kopat do prdele! Tak pohyb!" A nahrnuli se do druhého plavidla.

Pilotování Notormentova letounu se ujala Xénie Taroniová a navigoval William Hall. Velitel se usadil na své oddělené místo od ostatních a zařval: "Všichni usaďte a připoutejte ty svoje zadky! Jedeme!"

Každý zaujal své místo a u sedadla připnul své zbraně. Jen Madeus Bearer sám pro sebe zabral čtyři sedadla. Urval opěradla na ruce, na dvě sedačky si sednul, na další dvě položil svoje kulomety. Thomas Harrison a Morgen Dregen usedli hned naproti němu.

"Hlavně ty svoje kanóny pořádně připevni," řekl mu Thomas. "Nechci mít jeden z těch tvých kulometů totiž na hlavě až poletíme!"

Všichni byli pevně připoutáni a jen čekali. Slyšeli odpočítávání. Jakmile zazněla nula, otevřel se nákladový prostor Astrodomu a prudce se odpojili. Oba letouny tryskem vyletěly vstříc planetě LV4-26.

Let byl prudký a nesmírně rychlý, až to posádka ucítila i v žaludku a nemohla se ani pohnout. Proletěli atmosférou a zamířili do hustého mračna. Dostavila se děsivá turbulence a pěkně to s nimi házelo. Loď se tak třásla a škubala sebou, že Thomas zavřel křečovitě oči a měl pocit, že se loď každou chvíli rozpadne.

Postupně turbulence ustala a Gabriel zařval: "Jo! To je jízda! Já chci ještě!"

Thomas otevřel konečně oči, když to přestalo, a podíval se vedle sebe na Morgena. "Ty vole! Vidím Morgenovu snídani!"

"Cože! Morgen se zase pozvracel?!" opáčil Gabriel.

Dregen vyprskl z pusy poslední zvratky a prohlásil: "Kurva! Já na tyhle lety do pekla nejsem!"

Pilotka stočila letoun v tryskovém letu doprava a řekla: "Nic nevidím."

Náhle letoun vyletěl z mlhy a William Hall zařval: "Pozor hora! Do prdele!"

Xénie však včas strhla řízení doleva a hoře se jen tak tak vyhnula. Odřela podvozek a Gabriel to ucítil a řekl: "Co to bylo? To už padáme?!"

Zmírnili let a u hory, které se právě vyhnuli, uviděli hledanou základnu. Notormentův letoun přistál u hlavní brány, kdežto letoun s Firou a jejím týmem přistál na střeše základny. Tým na zemi vypochodoval ven. Mariňáci se seřadili a velitel přišel k pilotce a zeptal se: "Co to bylo, Taroniová? Málem jsme se rozbili! Máme základnu prozkoumat a ne na ni udělat kamikadze nálet!"

"Byl to jen malý zádrhel," bránila se Taroniová. "Promiňte, pane, už se to nestane."

"Výborně! Teď vy a Hall, leťte zpátky s letounem na Astrodom, ať máme někoho na oběžné dráze. My budeme pokračovat v misi."

"Rozkaz!"

Po chvíli odletěli a Notormentův tým pohlédl do odporné a zrůdné džungle, která se rozprostírala před nimi. Objevili se na opravdu nehostinném, temném místě. Tmavé mraky na obloze strašidelně houstly a v dálce duněla blížící se bouřka. Džungli i strašidelně temnou základnu každou chvíli ozářil blesk, který prořízl oblohu. Tým začal po skupinkách prozkoumávat okolí.

Gabriel Atelos, Tim Hogan a Brad Nyvell se šli podívat na černou propast, která zela vedle základny. Gabriel pohlédl na dno a jen matně viděl dole nějakou odpornou zelenou vodu. "Co je tohle za žumpu?" prohlásil.

Na druhé straně propasti se tyčila skála, která přiléhala k hoře. Vzhlédli výš a spatřili vyšší patra základny zabudované do skály. Přes propast vedl most, který se pojil se zbytkem budov. Stavba měla několik pater, asi deset, a most oba komplexy spojoval v úrovni pátého podlaží. Gabriel pohlédl znovu dolů a spatřil, že nad zelenou vodou spojuje skálu nějaká trubka - nebo to mohl být tunel - s dalšími komplexy, co byly v podzemí.

Všichni provedli krátké průzkumy a sešli se před hlavní bránou komplexu, ze kterého měli velmi zděšené pocity, protože vypadal hrůzostrašně.

Jack Nydar, který byl na průzkumu kolem základny, podal Notormentovi hlášení: "Celá základna se zdá být nedotčená, pane."

"Jinak nic?" zeptal se velitel.

Nydar souhlasil: "Ano, jinak nic."

"Jo, je to tady mrtvý," dodal Gabriel. "Veseleji je i na hřbitově."

Harrison, který stál vedle Gabriela, si sáhl za ucho a zapnul vysílačku, spojil se s druhým týmem. "Jste na střeše?"

"Ano, jsme," odvětila Fira.

"My jsme tady dole před hlavním vchodem a chystáme se dovnitř."

"Rozumím. Vchod na střeše je zablokovaný a zamčený. Našli jsme však větrací šachtu. Jdeme dovnitř."

"Fajn. Tak dávejte pozor. Udržujte neustálé rádiové spojení. Musíme být pořád v kontaktu. Konec."

"Dobře. Uvidíme se uvnitř. Konec," zakončila Fira.

Thomas ukončil relaci, ale nechal si vysílačku zapnutou, aby byli v kontaktu s druhým týmem, a sám se připojil k ostatním.

Všichni stanuli před hlavní bránou a zapnuli své svítilny na ramenou a na zbraních. Místo i základna samotná byly ponořeny do tmy. Jedno světlo nad branou blikalo a druhé bylo rozbité.

"Kde to má zvonek?" zeptal se Nyvell.

"Nemá," odpověděl Morgen.

"Tak zaťukáme," navrhl Tim Hogan.

"Na tyhle vrata bys musel zaťukat atomovkou, aby to někdo na druhé straně slyšel. Jen nechápu k čemu jsou těm vědátorům takový dveře. Čeho se tady bojí? Rostlin?!" divil se Gabriel.

"A kde jsou vůbec ti vědci? Zavolají si nás a ani se neozvou! Hlavně, že potřebujou něco opravit. Jsme mariňáci a ne opraváři!" řekl Gregory Notorment. "To se brzy dovíme. Pane Dregene? Mohl byste, prosím, otevřít ty dveře?"

"Zajisté, pane. Hned to bude." Morgen přistoupil k ovládacímu panelu a vytáhl hackovací zařízení. Napojil přístroj dráty na panel a po chvilkové operaci s panelem se masivní, ocelové dveře začaly otvírat. Když se otevřely, všichni čekali vřelé uvítání od vědců, kteří by jim děkovali za vysvobození, a mariňáci by si pak jen užívali jejich pohostinnosti. Takovou představu měl snad každý z nich. To se však rychle rozplynulo, když za vraty spatřili černou tmu. Jen v dálce v tunelu poblikávalo slabé světlo. Všichni jen ustaraně vzdechli.

Nikomu se dovnitř nechtělo, jen co je pravda. I Gregory Notorment si povzdechl a pak řekl: "Tak dobrá. Nevypadá to nic moc. Zdá se, že tato základna je na hadry. Jdeme dovnitř a uděláme svou práci, ať to máme rychle z krku. Uvidíme, co najdeme." Vykročil jako první, po levé ruce měl Brada Nyvella a po pravé ruce Morgena Dregena. Oba měli chytré pušky. Za nimi se pomalu řadili ostatní. Pak se jejich velitel otočil a dodal: "Chci dokonalý průzkum. Nikdo nepůjde nikam sám. Budeme se držet pohromadě a všichni budeme v neustálém rádiovém spojení. Je to jasné?!"

Všichni zařvali: "Jasné!"

Pak pomalu vykročili temnou chodbou na průzkum základny. Jako poslední šel Gabriel Atelos a Thomas Harrison, který se ještě naposledy před vchodem do základny podíval do džungle, kterou osvítil náhlý blesk a zaburácel hrom. Začalo pršet.

Gabriel s Thomasem trhnul. "Co je s tebou? Jdeme!"

Thomas se zdál být nesvůj a řekl: "Nic, jen se mi zdálo, že jsem viděl stín." Pak se otočil a vkročil s Gabrielem do základny.



© Tomáš Mestek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama