ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 4.

26. září 2017 v 22:52 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 4.




"Kde to bylo? Je to tady?" ptal se Thomas naléhavě Morgena u jedné ubikace.

"Já nevím, do prdele! Mělo by!"

"Vždyť jsi říkal, že šel sem!" řval na něj Thomas.

"Já jsem říkal, že asi! Asi šel sem!"

"Kurva nechte toho," přidal se Gabriel, "tak to tady prostě prohledáme. Otevřete ty dveře."

"Jsou zamčené a panel se zdá být taky rozbitý, takže dost pochybuju, že je zrovna tady," podotkl Thomas.

"Tak zavoláme zámečníka," řekl Gabriel a kývnul na Madeuse. "Madeusi, rozstřel ty dveře!"

Madeus Bearer souhlasně přikývl a přistoupil ke dveřím. Ostatní radši ustoupili. Madeus sevřel své rotační kulomety a prohlásil: "S radostí, jen doufám, že není Tim za dveřmi."

Dva obří kanóny se začaly otáčet a rachotivý zvuk zněl jako bouře. Hřmot zesílil a palebná smršť nábojů v mžiku rozstřílela ocelové dveře na malé kousky, které se rozlétly po chodbě. Vstoupili dovnitř a spatřili jen spoušť po celé místnosti, která byla bez proudu. Ten nepořádek se stal pro jejich oči již běžnou skutečností.

***


"To je snad blbej vtip, ne?!" řval Gregory Notorment na svoje mariňáky, kteří se po průzkumu seskupili na konci této části budovy. "Jak se vám mohl ztratit?! Říkal jsem jasně, že nikdo nepůjde nikam sám! Zkoušeli jste se s ním spojit vysílačkou?"

"Zkoušeli jsme to, ale jeho frekvence je hluchá," odvětil hned Thomas.

Pak se velitel podíval na Morgena a ten řekl: "Ani na radaru není vidět. Je to divný. Nikdo kromě nás tu není. Nechápu to."

"Kam jen mohl zmizet?"

"Klid, nejspíš si vysílačku spláchnul někde do záchodu a pro jistotu se tam zavřel, abychom ho nenašli. A kdo ví, třeba v tom záchodě i leží," podotkl Gabriel. "Věřte mi, byl by toho schopen. Znám ho, nemáte ponětí, co dokáže po pár pivech. Už jsme toho spolu dost zažili. Jednou se dokonce zavřel do vinného sklípku, což mu nijak nevadilo. Je to dobrej chlap, ale občas má výpadky."

Thomas ho však ihned napomenul: "Nech toho, Gabrieli, teď není čas na vtipy! Tohle je vážně divný!"

"Fajn! Znova se rozdělíme a to na dvě skupiny," zavelel Gregory. "Znova to tady pěkně prohledáme. Nehodlám na tomhle odporném místě nechat ani jednoho muže, jasné?! Jdeme! Hned!"

***


O chvíli později se znovu sešli zpátky na stejném místě a velitel se zeptal: "Našli jste ho?"

"Nic," odpověděli všichni naráz.

"Nic, ani Tim Hogan, ani signál, ani pohyb, prostě nic, nikde!"

Nastalo temné ticho a Notorment pohlédl zpátky směrem k ubikacím, kde se jejich kolega ztratil, a chodby nyní vypadaly velice hrůzně. Za moment znovu promluvil: "S hlubokým poklesem v srdci musím říct, že musíme dál, ale nehodlám to vzdát." Pak kývnul na Johna Hockmanna a Brahama Antoniose. "Vy dva zůstanete tady, budete to tady prohledávat, tak dlouho, dokud ho nenajdete. Nenecháme ho tady. Budete se neustále hlásit." Pohlédl na ostatní a řekl: "My půjdeme dál, nesmíme ztrácet čas, budeme se držet pohromadě a vše bude odsýpat. Tohle místo mi nahání husí kůži, čím dál víc. Chci být pryč co nejdřív! Dokončíme misi, ať si tohle místo ti vědátoři klidně strčí do svých zadnic! Jdeme!" Pak se obrátil ještě jednou na Hockmanna a Brahama: "A vy! Vy ho najděte!"

***


Velitel Notorment šel první, když se dveře do laboratoří otevřely. Postupovali tiše a rychle. Nikdo nepromluvil. Bylo takové ticho, že klidně mohli slyšet ostatní, jak jim tlučou srdce. Z toho bylo poznat, jak jejich nervy pracují. Byl to rychlý průzkum. Jedna laboratoř byla zamčená a zcela nepřístupná. Druhá zavalená a zabarikádovaná. Až ta třetí byla přístupná a právě tam našli něco zajímavého.

"Pane, podívejte na tohle," zvolal Brad Nyvell. "Ať už tady ti vědátoři zkoumali cokoli, rostliny to určitě nebyly."

Všichni přistoupili a pohlédli na nález.

"Co je to?" zeptal se Jack Nydar.

"Nevím, nic podobného jsem nikdy neviděl," řekl velitel.

"Ani já ne," přidal se Brad Nyvell.

"Vypadá to jako obrázek nějakého pavouka s ocasem," okomentoval to Thomas. "Je to odporný."

"Asi byly uloženy v těchto baňkách," odtušil Morgen.

Notorment se mezitím spojil s Brahamem Antoniosem. "Jak pokračuje hledání. Našli jste ho?"

"Zatím nic, pane," ozvalo se z rádia.

"Dobře, tak pokračujte."

"Rozumím. Ještě se ozvu. Končím."

Gabriel s několika kolegy zkoumali stůl. "Podívej, samá krev. Je to tady spíš jako v márnici, než v laboratoři."

Madeus však zkoumal něco jiného. "Mě spíš fascinuje tohle."

Gabriel k němu přistoupil a řekl: "Hm, pěkná klec, skoro jako pro dinosaura."

"Jo, ale co jí mohlo takhle roztrhat?" podrbal se Madeus na bradě.

Gabriel pak vzal ze stolu zakrvácený papír a ukázal ho Madeusovi. "Asi tam bylo tohle."

Madeus se podíval a prohlásil: "Pche! Tohle? Vždyť to vypadá jako neškodný zvíře, ne horší, než můj pes. To, co roztrhalo tuhle klec, bylo něco mnohem většího."

"Když myslíš," pokrčil Gabriel rameny. Pak se přidali k ostatním.

Morgen zrovna říkal: "Poslouchejte, tady jsou nějaké poznámky. Píše se tu, že nějaký vědec Hillius zemřel, když špatně zavřel jednu z baněk."

Gabriel rychle zareagoval: "Hillius? To jméno jsem slyšel! Ale to není jen tak nějaký vědec. Je to světoznámý biolog, vojenský inženýr, pak se začal zajímat o vesmír a o paranormální jevy a nakonec jeho věda sklouzla k mimozemšťanům. Měl sen - získat Nobelovu cenu. Ale jeho sen se rozplynul, když jeho práci zavrhli a prohlásili ho za šílence. Stáhnul se proto do ústraní a z jeho práce se stala posedlost. Občas jsem ho vídal, ale nakonec zmizel a už o něm nikdo neslyšel, protože začal pracovat pro jednu společnost… Wayland-Yutani."

"To mě nezajímá, dál," mávl rukou velitel.

"No, pak jsou tady další vědci," pokračoval Morgen, "ale poznámky o nich jsou velmi stručné: mrtvej, mrtvej, mrtvej a mrtvej. Jen ti zbylí tady dodali, že museli opustit laboratoř a přesunout svůj výzkum jinam, protože se v laboratoři vyskytly nepříznivé podmínky."

Madeus podotkl, když se znovu podíval na rozervanou klec: "Nepříznivé podmínky? Umím si to představit."

"To já taky, ale pochybuji, že jejich odchod způsobily vypadlé pojistky. Spíš obluda v kleci dostala hlad a vědci byli po ruce," zasmál se Gabriel.

"Tak dost!" okřikl je vážně velitel. "Nechte těch kravin! Já na žádné mimozemšťany a obludy nevěřím! Uvěřím, až něco takového uvidím. A i kdybych viděl, že nějaká taková obluda existuje, postarám se, aby to nebylo dlouho."

Všichni se pak kolem stolu přesunuli k jednomu zařízení a Morgen ho prozkoumal, zmáčkl pár tlačítek a něco se objevilo na obrazovce. "To jsou rentgenové snímky. Vypadá to jako člověk."

Brad Nyvell se však podíval na obličej toho člověka a zeptal se: "Co to má na tom obličeji?!"

"Asi nějakej módní doplněk," podotkl Gabriel.

"Dost pochybuji, že ti vědci nosí parazity na obličeji," dodal Morgen, "protože to přesně jako parazit vypadá."

"Mě to přijde jako sex na prvním rande s parazitem, což nezávidím," ušklíbl se Gabriel.

V Thomasově vysílačce se ozval známý hlas: "Kde vězíte, Thomasi? My už tady čekáme v tunelu u těch velkých vrat. Nejdou však vůbec otevřít. Celé je to tady bez proudu. Než jsme došli do tunelu, našli jsme překladiště. Všude to vypadá stejně. Zdá se, že všichni naléhavě z ničeho nic opustili svou činnost i tenhle komplex. Co je však k tomu donutilo, to nevím. Nenašli jsme nic."

Thomas kousek odstoupil od ostatních a odpověděl: "Souhlasím, tady je to stejný. Vydržte tam, Firo. My tam brzo dorazíme. Vyskytly se totiž menší potíže."

"Jaký potíže?"

"Jeden z nás chybí. Z ničeho nic zmizel a tak ho hledáme."

"Zmizel? Jak tady mohl zmizet? Tady nic není, nikdo tady není, jen my."

"Vím, taky se divím. Je to divné. Říkáme si a doufáme, že jenom někam zapadl a brzo se objeví. Myšlenka, že se mu něco tady stalo, je odporná, stejně jako tohle místo. Všichni tady máme divný a velmi nepříjemný pocit. I Notorment to cítí. Na to, jak je zkušený a klidný, se nyní i on zdá být nervózní. Takže spěchá, ať dokončíme úkol, abychom co nejrychleji odtud vypadli. A proti tomu opravdu nic nenamítám."

"My tyhle pocity máme taky," souhlasila Fira. "Ale neboj, vše se vyjasní a vysvětlí. Obnovíme systémy, splníme úkol a pak se tomu zasmějeme u drinku v baru Wild Fantasy."

Thomas se usmál a řekl: "Už se nemohu dočkat."

Najednou se mariňáci pohnuli ke dveřím ven z laboratoře a Gabriel na něj zvolal: "Hej, Thomasi! Ukonči ten sex po telefonu, odcházíme!"

"Já to slyšela, Gabrieli," ozvala se Fira do společné frekvence. "Až sem přijdete, tak mi nezapomeň připomenout, že tě musím nakopat!"

Gabriel zmlknul a Thomas rychle řekl: "Tak zatím, uvidíme se. Konec."

***


Před týmem se po chvíli chůze objevila chodba a dveře do překladiště, kde na ně na druhé straně čekal druhý tým. Náhle se však zastavili a Morgenův detektor pohybu se rozječel.

Notorment nervózně zařval na Morgena: "Tak co je, Morgene?! Mluv!"

"Signál! Dvacet metrů!"

"Někdo z druhého týmu?"

"Těžko," podotkl Thomas, "ti jsou daleko a čekají na nás u velkých vrat v tunelu."

"Kam míří ten signál?!" vykřikl velitel.

"Přímo k nám!" vyhrkl Morgen.

"Do prdele, už zase!"

Všichni mariňáci byli nervózní a napjatí k smrti. Pomalu se vydali ke dveřím. Pušky nabité a připravené, jen otevřít dveře.

"Je to přímo za dveřmi! Přímo tady!" zařval Morgen.

"Asi se obluda vrátila pro přídavek," zašeptal Gabriel Madeusovi.

"Neboj, ať je to cokoliv, tak to rozstřílím na cucky!" odvětil Madeus.

Morgen chtěl otevřít dveře, ale ty se začaly otevírat samy a mariňáci napjatě sledovali jejich každý pohyb. Najednou jejich zděšené výrazy vystřídalo překvapení. Před nimi stál Tim Hogan. Sice trochu nervózní a vystrašený, ale byl to on. "Kde vězíte takovou dobu? Všude vás hledám!" pronesl.

"Cože!? Ty vole! Pojď sem, ať tě zabiju!" zařval Gregory. "Kde jsme my? Kde jsi ty! Všude tě hledáme, kam jsi se ztratil?"

"Promiňte, pane. Ale nějak jsem se zapomněl v jedné ubikaci. Byl tam takový divný vzduch a mě se udělalo špatně. Už několik dní pořádně nespím, budí mě můj syn, víte. Takže jsem prohledával ten pokoj, zdálo se mi, že něco slyším, ale když to přestalo, tak jsem usoudil, že už blbnu. Pak jsem otevřel skříň a v tu chvíli jsem omdlel. Nepamatuji si skoro nic, jen tu skříň. Probudil jsem se a vedle sebe jsem měl převržený stůl. Skoro nic jsem neviděl, protože ten pokoj byl ve tmě a bez proudu. Když jsem vylezl z pokoje, tak už jsem vás nikde nenašel. Ale můžu vám říct, že když jsem tam byl v tu chvíli bez vás, tak to místo bylo najednou ještě temnější a děsivější! A to strašlivé ticho! Najednou jsem měl divný pocit. Začal jsem slyšet divné zvuky a tak jsem rychle mazal odtamtud pryč. V jednu chvíli se mi zdálo, že mě někdo sleduje nebo dokonce pronásleduje a tak jsem proběhl chodbou kolem laboratoří až sem do překladiště. Když jsem vás tady nenašel, tak jsem si říkal, že jsem vás musel někde minout a tak jsem tady."

Brad Nyvell se u toho vyprávění zadíval na Tima a zeptal se: "Co to máš s krkem?"

Tim hned odpověděl: "To nic není, jen ho mám trochu otlačený, to je asi od uniformy."

Nyvell již nic neřekl.

"Takže jsi omdlel?" zeptal se velitel. "Proč jsi neřekl, že ti je špatně? Generál by tě z téhle mise jistě uvolnil."

"To ne, pane. To ne! Pokazilo by mi to skóre! Dosud jsem žádnou misi ještě nevynechal. Navíc by mě manželka zabila, kdybych se pořád válel doma. Musím makat a živit rodinu. Jen jsem omdlel, nic víc. Ale teď už je mi lépe. Přísahám."

"Ale jsi opravdu v pořádku?" staral se Gabriel jako jeho dobrý přítel, neboť to tak opravdu bylo.

Hogan se usmál. "Ano, Gabrieli. Neboj, stoprocentně mi nic není. Brzo si spolu zahrajeme tenis nebo kulečník. Zanedlouho budeme s manželkou slavit výročí, můžeš někdy přijít na večeři."

Když Gabriel viděl, jak je Tim znovu veselý, už nepochyboval a usmál se. "Tak to jsem víc než rád. Jistě přijdu."

Notorment si také oddychl. "Tak aspoň, že tak. Ale pěkně jsi nám nahnal strach! Už nikam nechoď."

"Mrzí mě to, pane. Už se to nestane."

Všichni se šťastně zasmáli, že jsou zase pohromadě a že je vše v pořádku. Notorment vesele řekl: "Výborně, to jsem rád, teď můžeme pokračovat dál, ať dokončíme tenhle mizernej úkol. Obnovíme systémy, předáme komplex vědcům a poletíme odtud tryskovou rychlostí."

Jednotce to dodalo novou energii a lepší náladu.

Thomas, který stál v řadě mariňáku jako poslední, se také zasmál, pak se však otočil a všiml si, že dveře za ním se právě zavřely, to by ho nijak neznepokojilo, kdyby však neuviděl na panelu "zamčeno". V ten moment se tomu začal věnovat a řekl si: Dveře se samy nezamknou.

Gregory Notorment byl velice rád a potěšen, že má mariňáky pohromadě. Jen si zrovna uvědomil, že tomu tak úplně není. "Počkat. Málem bych zapomněl." Stiskl tlačítko a zavolal do vysílačky: "Johne, Brahame. Tim Hogan se našel a je tady, můžete se vrátit." Vysílačka byla však hluchá. Ozýval se jenom šum. Gragory Notorment zvážněl a opakoval: "Hockmanne, Antoniosi! Můžete se vrátit!"

Nic se neozvalo, nikdo se neozýval…



© Tomáš Mestek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama