ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 5. - část I.

26. září 2017 v 22:44 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 5. - část I.




"Jak to, že to nejde otevřít? Do prdele! Ještě před chvílí byly otevřený, vždyť jsme tudy kurva přišli!" řval Notorment na Morgena, který stál u panelu zamčených dveří a snažil se je otevřít.

"Snažím se to zjistit, pane," řekl Morgen.

"Chci ty dveře otevřený! Hned!"

"Do hajzlu! Já se snažím!" zařval už i Morgen.

"Já myslel, že jsi na technologie a počítače odborník," řekl Gabriel, "a to ani neotevřeš blbý dveře?!"

"Tahle základna je skoro celá bez proudu, jsou tady někde čtyři generátory, ale jak se zdá, tak tři jsou v prdeli a ten poslední jede na padesát procent! Takže je jasné, že některé dveře asi nepůjdou otevřít. Můžu je však otevřít manuálně, ale zatím to nějak nejde!" odpověděl Morgen.

"Nechci blbý kecy! Chci otevřený dveře!" vyštěkl velitel.

"Morgene, tahle část základny je ještě celkem pod proudem a tyhle dveře otevřený už byly a samy se nezamkly, tak v čem je problém?!" přidal se Thomas.

Morgen po chvilkové operaci s počítačem a s hackovacím zařízením připojeným na panelu dveří řekl: "Mám to, už vím, v čem je problém!"

"Bezva, sem s tím," odpověděl Notorment trochu potěšeně.

"Zdá se, že tyhle dveře mají speciální funkci, aby se úplně zablokovaly, a ta byla spuštěna. Asi občas vědci nechtěli být nikým rušeni."

"Tak jo, tak ty dveře zase odblokuj, prosím, buď tak laskavý!"

"Problém však je, že nemohu. Blokovací funkce byla spuštěna z druhé strany, z druhého panelu, takže to otevřít mohu jenom z druhé strany!"

"Chceš mi říct, že někdo zablokoval ty dveře z druhé strany a my se skrz ně teď nedostaneme?!" zeptal se Thomas.

"Přesně tak!"

"Jak mohl někdo zablokovat ty dveře z druhé strany, když tu nikdo kromě nás není?" divil se Gabriel. "A dost pochybuji, že Hockmann a Antonios se tam zavřeli proto, že se jim tam líbí!"

"Fajn! Dobrá! Drastická situace - drastické řešení! Odpálíme to!" zavelel Notorment. Podíval se po ostatních a zeptal se: "Kdo má výbušninu?"

Nikdo neodpověděl, většina jen pokrčila rameny a Brad Nyvell nakonec odvětil: "Jedinou C4 má u sebe Braham Antonios."

"No výborně! Jinak nikdo?"

"Tohle měla být triviální mise, tak k čemu výbušniny?!" odpověděl Gabriel.

"Super, ještě lepší. Tak pokračujeme dál, sejdeme se s druhým týmem v hlavním tunelu a doufám, že někdo z nich bude mít výbušninu, jinak se tam už nedostaneme!" zakončil velitel a tým pokračoval skrz překladiště.

***


O chvilku dříve…

"Rozumím. Ještě se ozvu. Končím," řekl Braham do vysílačky veliteli.

Najednou John Hockmann zbystřil: "Co to bylo?! Slyšel jsi to?!"

"Co zase?!" otočil se na něj Braham.

"Jako takový zakřupání nebo co!" řekl vystrašeně John.

"Prosím tě, nebuď poseroutka! To byl cvrček!"

Hockmann se rozhlédl na obě strany chodby. "Cvrček?! Jsi debil! Takhle cvrčci nekřupají! Cvrčci vůbec nekřupají! Cvrčci znějí hezky, ale tohle bylo odporně strašidelný!"

Prohlédli další ubikaci a vrátili se do chodby.

"Zase! Zase to křupání! Slyšel jsi to?!" vykřikl John.

Tentokrát Braham vystrašeně přikývl. "Slyšel!"

"Tohle ale bylo silnější!" prohlásil nervózně Hockmann.

Znovu se ozvalo zakřupání a dokonce zasyčení.

"Kurva! Ať to přestane nebo se podělám!" vykřikl John strachy bez sebe.

Chtěli jít dál, ale znovu se ozvalo zakřupání a ještě blíž a silněji! Hockmann se nervózně rozmáchl kolem sebe a zařval: "Sakra! Ty vole! Já chci odtud! Mizím!"

Braham ho však přísně napomenul: "Zbláznil jsi se! Notorment nás zabije, jestli Tima nenajdeme. A navíc ani já tady nechci Tima nechat, takže budeme hledat dál. A až ho najdeme, pak teprve vypadneme. Jasný?!"

"Jo, jasný."

"Že máš tady sebou taky tu kravinu?"

"Myslíš detektor pohybu jako Morgen? Jo!"

"Tak ho vytáhni a zapni."

Hockmann vytáhnul krabičku a zapnul ji. Začal se ozývat tepavý zvuk přístroje. Pokračovali dál chodbou, když tu se náhle zastavili a Hockmann doslova šokem zpozorněl a zahleděl se do přístroje, který se rozječel. "Signál!" zařval John.

Braham se k němu naklonil. "Kde?!"

Hockmann se podíval před sebe. "Na konci chodby za rohem!"

"To musí být Tim, jdeme mu naproti!"

Oba mariňáci se rozběhli, jejich přístroj pořád řval a na jeho displeji se stále pohybovala tečka jejich směrem. Doběhli na konec chodby, zabočili za roh a už se chtěli vítat s Timem.

Nic. Signál ustal a nic neviděli. Braham se otočil na Hockmanna, který zíral do přístroje, a pronesl: "To je vtip?! Vždyť tady nikdo není!"

Vykročili dál, když se náhle Hockmann svalil na zem. Braham se k němu rychle otočil. "Co blbneš? Praštil jsi se o vzduch?!"

John měl pocit, jako by narazil do zdi, a pohlédl na Brahama. Byl svědkem, jak se jeho společník vymrštil do vzduchu, praštil sebou o zeď a z jeho břicha tryskala krev. Zvedl se a zahlédl, jak se v mrtvém kolegovi zhmotnil lesklý nástroj podobný kopí. Rozhlédl se, ale nikde nic neviděl. Chtěl použít vysílačku, ale dostal strašnou ránu do hlavy. Následovala rána do břicha. Než spadnul na zem, praštil se o zeď, kde už byl přibodnutý Braham. Hockmann se svalil a krvácel. Mžikem oka pohlédl do temné prázdnoty chodby a spatřil lesklé oči, jenž hned zmizely v temnotě.

Hockmanna začala táhnout za nohu obrovská síla. Nemohl nic dělat. Byl vtažen do jedné ubikace. Chytil se ještě prsty za futra dveří, ale něco s ním škublo a on si zlámal nehty. Dveře ubikace se zavřely. Začaly se ozývat nářky z krutých bolestí a řev podobný zvířeti.



© Tomáš Mestek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama