ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 8.

26. září 2017 v 22:23 | Tomáš Mestek |  Vetřelec vs. Predátor: ZUŘIVÁ VÁLKA 1

ZUŘIVÁ VÁLKA 1 - Snadná mise, kapitola 8.




Notormentův tým se po hrůze na mostě proplétal temnotou základny. Byli stále v pátém patře a chystali se do nižších podlaží.

"Gabrieli, přivolej výtah a švihem!" křikl velitel.

"Rozkaz, pane. Už jdu na to!" Gabriel přistoupil k panelu, stiskl tlačítko na přivolání a skrz mříž vyhlížel výtah, který se pomalu blížil odněkud ze shora. Ozývalo se skřípání, ale pak se ozvala rána, následný otřes a skřípavý zvuk se změnil na silné rachocení.

"Tak co je?! Jede ten výtah nebo ne?!" řval Notorment.

Gabriel ustoupil od mříže a zařval: "Výtah jede! Jenomže jede do prdele!" Jen to dořekl, výtah se silným rachotem, až to zajiskřilo, proletěl kolem pátého patra a rozbil se někde dole. Gabriel se skrz mříž za ním podíval. "No, zdá se, že výtah asi nefunguje."

Hned na to se ozval vzduchem zlý smích. Gabriel se otočil na Madeuse. "Už zase! Nejdřív křupeš klouby, krkáš a ještě se tady budeš takhle řehtat?! Mě to zrovna směšný nepřipadá!"

Madeus se naštval a řekl: "Krucifix! Já z tebe porodím tanky! Už jsem ti jednou řekl, že já to nejsem. Jestli podle tebe krkám, tak mě klidně ser dál a já ti krknu svými kulomety do palice!"

"Přestaňte!" okřikl je velitel. "Jdeme teda po schodech, když výtah nefunguje!"

Dorazili ke schodišti, které se nacházelo hned kousek vedle. První šel Notorment a za ním Hyomy, který řekl: "Jestli je tohle vtip, tak má někdo špatný smysl pro humor!"

"Drž hubu a makej! Nebo poletíš napřed za tím výtahem!" odpověděl Brad.

Za Bradem šel Madeus a s ním Gabriel. Skupinu uzavíral Thomas, který se pořád znepokojeně rozhlížel na všechny strany. Ozvalo se další zasyčení.

Vstoupili do prvního patra spodních podlaží a pokud dosud zažili tmu, tak tady byla doslova hotová temnota. Nebylo vidět ani na krok. Nebylo vidět nic. Házeli kolem sebe i před sebe světlice, ale museli šetřit, neměli jich mnoho. Zapnuli i svítilny na zbraních, aby měli aspoň trochu drahého a cenného světla na tomto temném místě. Procházeli pomalu černou chodbou.

Brad Nyvell kmital svítilnou po zemi i po stěnách. "Vypadá to tady jako po válce."

"To rozhodně. Příšerný. Všude samá krev, ale nikde žádná těla. Příšerky všechno vylízali, asi jsou na jídlo velmi poctivé. Nenechávají zbytky," přidal se Gabriel.

"Radši drž hubu! Dávej pozor, abys nebyl dalším jídlem ty," přidal se Thomas.

Zabočili doprava a Notorment vpředu řekl: "Další dveře. Hyomy, zkus je otevřít."

Jmenovaný přistoupil ke dveřím a napojil svůj počítač a hackovací zařízení.

"Snad budeme mít tentokrát štěstí, protože moc dveří jsme zatím neotevřeli," prohodil Notorment.

Hyomy se najednou zaradoval: "Bingo!" Dveře se otevřely a všichni měli radost, která však hned zase zmizela kvůli tomu, co uviděli.

Brad Nyvell zašeptal: "Bože!"

Za dveřmi spatřili místnost s mnoha sloupy a krabicemi. To nebylo však to, co je vyděsilo. Spatřili zavěšené mrtvoly zcela stažené z kůže. Visely hlavou dolů. Byl to nechutný pohled. Pomalu a opatrně vstoupili. Poslední vstoupil Thomas a zdálo se mu, jako by se kolem něho něco mihlo. Rychle se otočil a v ten samý okamžik se dveře za ním zavřely a na panelu se objevilo "Zamčeno". Ozvalo se velmi hlasité, zlé zasyčení, tak hlasité, jako by někdo ten odporný zvuk zařval Thomasovi do ucha. Thomas přiskočil ke dveřím a bouchl do nich. Vzápětí se otočil k ostatním a zařval: "Do prdele! Kdo ty dveře zavřel! Ty dveře jsou zamčený!"

"To ne! Už zase!" vykřikl nervózně Gabriel.

Notorment zařval: "Hyomy, otevři je! Hned!"

Hyomy přistoupil k panelu, když v tu chvíli se do panelu zabodl zvláštní předmět. Thomas nemusel hádat, ze zkušeností věděl, co to je, chytil Hyomyho a zařval: "Vypadni! Pryč od těch dveří!" Stáhl ho za krabice a všichni se skokem vrhli k zemi, když podivný předmět explodoval, rozmetal panel na kusy. Dveře se chtěly otevřít, ale výbuch je poškodil, takže se zasekly, vytvořily malinkatou škvírku - možná tak pro krysy - a staly se nepoužitelnými.

Thomas se zvedl z pod hromady krabic, kterými byl zasypán při výbuchu. Zvedl se i Hyomy a Thomas se ho zeptal: "Jsi v pořádku?"

Hyomy přikývl a šokován se věnoval rozbitým dveřím.

"Tak co, Hyomy, otevřeš ty dveře?" zeptal se velitel.

"Bohužel ne, pane!"

"Jak to?!"

"Já myslel, že dveře se rozbitím panelu otevřou, stejně jako ty nahoře," podotkl Gabriel.

"Nikoliv! Tohle jsou jiný dveře, ty se rozbitím panelu právě naopak nikdy už neotevřou!" vysvětlil Hyomy.

"Bezva! Takže jsme v pasti!" vykřikl zděšeně Brad.

Notorment odjistil a nabil svou pulsovou pušku. "Nejsme v pasti! Na druhé straně téhle místnosti jsou další dveře, takže jdeme! Držte se při sobě!"

Drželi se podle pokynů těsně u sebe a pomalu procházeli mezi zavěšenými mrtvolami, které se pohupovaly jakoby ve větru. Šli velmi opatrně, svítili do všech koutů a hledali toho kazisvěta, co jim právě zničil dveře. Prohlíželi si každou mrtvolu, ale raději nechtěli znát detaily. Míjeli hromady krabic a blížili se doprostřed místnosti. Ozval se zlý řev a Brad Nyvell zařval: "Co to bylo?!"

Notorment znepokojeně rozkázal: "Zastavte se! Něco tady je!"

Bylo náhle napjaté ticho a pak Brad Nyvell znovu zařval, neboť se světlem a pohledem vrátil zpět ke krabicím. "Něco jsem viděl!"

"Co jsi viděl? Kde?!"

"Támhle na té krabici! Viděl jsem stín!" pokračoval Brad.

Všichni dané místo prohlíželi a Gabriel zvolal: "Kecáš, nic tam není!"

Vzduchem však něco zasvištělo a následně Madeus zařval bolestí. Skácel se k zemi, neboť ucítil ostrou bolest v rameni. Při pádu se rozmáchl svými kanóny a omylem praštil Gabriela přes obličej a svalil se s ním na zem. Bearer spadl rovnou ke sloupu a Gabriel řval na zemi. "Au! Sundej ten kulomet z mých koulí! Au!" Madeus se převalil a řval mnohem víc, než Gabriel: "Vytáhněte to! Vytáhněte to! Au! Do prdele!"

Všichni přiskočili k Madeusovi. Hyomy a Notorment zkoumali jeho ránu v rameni a vytáhli z ní lesklý předmět podobný šipce z nějaké zbraně. Thomas a Brad střežili prostor kolem nich.

Hyomy se udiveně díval na lesklý předmět a zeptal se: "Co to sakra je?! Nic takového jsem ještě neviděl!"

Notorment se otočil k ostatním. "Odkud to bylo?! Viděl někdo něco?!"

"Já nevím! Nic jsem neviděl!" zařval Brad.

Notorment se pak otočil k Madeusovi, který krvácel z ramene: "To bude dobrý." Pak se obrátil na Brada: "Máš nějaké obvazy?" Brad přikývl. "Zavážeš mu, prosím tě, tu ránu?"

Brad odložil svou pušku a vytáhl z batohu nějaké obvazy. "Zkusím to, ale tohle vždycky uměl hlavně Jack, on mi takhle už párkrát zachránil kůži a tak jsem něco odkoukal." Začal ošetřovat Madeuse.

Gabriel se ještě chvíli svíjel bolestí.

Notorment se zvedl. Pozorně a ostražitě prohlížel svou svítilnou temné okolí a hledal viníka Madeusova zranění. Zašel za krabice, minul pár zavěšených mrtvol a hned na to ostatní uslyšeli zuřivou střelbu pulsové pušky a pak náhlé ticho. Ozval se jen břinkavý zvuk, jak padá na zem puška ještě s něčím. Všichni ostražitě čekali, co bude dál, a Hyomy zašeptal: "Kde je velitel? Kam zmizel?"

Brad Nyvell stále ošetřoval Madeuse. Thomas s Hyomym se vydal hledat velitele a Gabriel se zvedl, aby jim pomohl, a vydal se opačným směrem.

Nemuseli hledat dlouho. Hyomyho něco odstrčilo. Thomas se trhnutím otočil, ale tvrdou ranou ho něco odhodilo. Praštil se o visící mrtvolu, pak o krabice a spadl na zem. Rychle se vzpamatoval, hodil před sebe světlici a najednou to konečně uviděl. Blížila se k němu přízračná postava. Na jejím obrysu pravé ruky vystřelily dvě lesklé čepele, jinak nebylo vidět nic. Ozval se děsivý, zlý smích a Thomas Harrison se začal plazit pryč. Zvedl se a schoval za zavěšenou mrtvolu, ale nepomohlo mu to. Mrtvé tělo se rozpůlilo vedví, když skrz něj projela ostrá dvojitá čepel. Thomas napřáhl zbraň, aby se bránil. Pažbou udeřil, ale jako by praštil do zdi. Následně byl uzemněn tvrdým úderem. Namířil na nepřítele přímo před sebou a zuřivě začal střílet. Vystřílel celý zásobník a nic. Žádný efekt. Musel se však schoulit do klubíčka, protože odněkud z druhé strany začal pálit Gabriel ze své pulsové pušky. Kolem Thomase se rozpadávaly krabice a střelbou roztržené mrtvoly padly na zem.

"Přestaň, ty idiote!" zařval Thomas. "Střílíš do prdele! Už tady není!"

Střelba ustala a nastalo znovu nepříjemné ticho. Po nepříteli nebylo ani vidu, ani slechu. Gabriel se rozhlížel a hledal ho. Náhle uviděl na krabici něco zvláštního a hned na to letěl vzduchem uvězněn v síti, proletěl skrz hromadu krabic a byl přišpendlen ke zdi. Řval, jak ho síť mačkala a věznila.

Neviditelný a strašlivý nepřítel se zdál být neporazitelný. Mariňáci byli proti němu i se svým nejlepším vybavením takřka bezmocní. Neviditelný si s mariňáky doslova pohrával, ale teď udělal chybu. Byl příliš sebejistý a svou kořist podcenil. Seskočil z krabice a odmaskoval se, zjevil se v celé své kráse i hrůzostrašnosti. Zjevilo se jeho obludné, opancéřované tělo. Na velké hlavě byla vidět zvláštní maska a černé výrůstky se mu míhaly kolem hlavy, nejspíš to byly vlasy. Nejzvláštnější však bylo, co zdobilo jeho krk. Na krku měl modře zářivý amulet, ale mariňáci nedostali moc příležitost si ho pořádně prohlédnout. Na rameni se mu vysunula zvláštní zbraň. Objevilo se rudé světlo a Thomasovi, který ležel na zemi kousek od krabic, se zdálo divné, kam míří. Podíval se na sebe a od nohy mu po těle přejížděl rudý paprsek od nějakého zaměřovače. Thomas se v následném kritickém okamžiku zvedl na nohy. Ozvalo se šlehnutí a vzduchem se rozletěla modrá střela přímo proti němu, prolétla skrz tři zavěšené mrtvoly, které se rozstříkly v kusech po zemi. Skočil vší silou za hromadu krabic, která následně vybuchla. Hlavní sprška ze zbylých kusů se snesla na Thomase, který se jen těsně vyhnul smrtící střele.

Neznámý a dosud smrtící nepřítel však udělal jednu chybu. Celého momentu, kdy se neviditelný odhalil a vystřelil modrou střelu ze své zbraně, byl svědkem Brad Nyvell, který právě kousek dál u Madeuse hleděl na svého protivníka. Uvědomil si jednu skutečnost, která ho velmi rozzuřila. V hlavě si znovu přehrál událost, kdy se na rozbitém mostě, objevil modrý záblesk a následný pád jeho přítele Jacka Nydara do tmavé propasti. S velkým hněvem mu došlo, že před ním právě stojí on - vrah jeho dobrého kamaráda.

Brad Nyvell se rozzlobil jako nikdy a zařval: "Ty parchante! Bastarde! Tak to jsi byl ty, kdo shodil ten most a zabil mi kamaráda?!! Hajzle!" Vyskočil na nohy. Zvedl svou chytrou pušku, nabil, zapojil zaměřovač a nemusel ani mířit. Zbraň spustila bouřnou střelbu na nepřítele, co stál uprostřed místnosti. V okamžiku, kdy začala palba, se nepřítel znovu zamaskoval a stal se neviditelným. To však Bradovu chytrou pušku vůbec nezajímalo. Kanón ho znova zaměřil a zuřivá palba zasypala nepřítele střelami. Neviditelný se vydal na ústup, ale zbraň mu rozstřílela pancíř a z něj začala stříkat velmi jasná, zelená krev. Ozdobila podlahu a všechno kolem. Zavěšené mrtvoly pod palbou občas spadly. Neviditelný kličkoval, prchal, ale chytrá puška ho měla v moci, stále do něho pálila a dělala dobrou práci. Nepřítel dostal ošklivé zásahy. Brad do něj stále pálil.

Nepřítel vyskočil na hromadu beden, chytrá puška mu nadělala mnoho zranění. Kolem něho se rozletěly dvě zavěšené mrtvoly. Pokračoval na další hromadu krabic, neboť se ta předchozí rozpadla. Jeho další skok byl pod následkem četných zranění slabší a menší. Krabice, na kterou doskočil, se pod palbou rozpadla. Nepřítel byl rozený lovec, ale nyní se zřítil na zem.

Zařval bolestivým řevem a zmizel za nyní poloviční hromadou krabic. Brad Nyvell ve svém zuřivém hněvu přestal střílet a hned se vydal zkontrolovat svou oběť, zda to tomu parchantovi už stačí. Když však došel na místo, kam spadl, aby našel mrtvého nepřítele, byl šokován. Všude byly zelené skvrny krve, ale tělo nikde. Brad si říkal: To není možný! Porozhlédl se, když náhle jeho puška zaměřila svůj cíl na jedné z krabic nedaleko. Brad však nevystřelil, neboť na sobě spatřil rudé světlo zaměřovače. Nehodlal závodit, čí zbraň je rychlejší, a využil chvilky času, co měl. Vyšlehl modrý záblesk. Brad se v mžiku schoval za sloup, který se rozbil, a on uskočil stranou. Neviditelný lovec se začal věnovat ostatním a byl odhodlán skoncovat s touto hrou.

Jenže se zvedla další hrozba a možná ještě větší. Madeus povstal a zařval: "Všichni k zemi! K zemi! Je na čase rozpálit moje dvojčata. Tady máš! Nažer se olova!" Začala velká kulometná bouře. Krabice létaly vzduchem, všechny zavěšené mrtvoly padaly rozstříleny v malých kusech k zemi. Těžké kanóny se zuřivě otáčely a Madeus se otáčel kolem své osy a střílel všude. Rozstřílel všechno, co v místnosti bylo: sloupy, krabice, bedny, mrtvoly, ale nepřítel byl už pryč. Madeus ho jen šťastnou náhodou trefil, když proskakoval hromadou krabic, aby se dostal ke dveřím. Lovec zařval zoufalým výkřikem a zmizel druhými dveřmi, které se zavíraly. Madeus do nich však střílel dál. Rozstřílel panel a další kulky zajiskřily o ocel dveří, které se zasekly a zůstaly napůl otevřené. Po nepříteli zbyly jen zelené skvrny od krve.

***


O chvíli později…

Thomas se snažil vyprostit ze sítě uvězněného Gabriela a šlo to velmi těžko a ztuha. "Jak ti je, Gabrieli?" zeptal se.

Gabriel zařval: "Jak mi je? Jak mi je?! Totálně v prdeli! Madeus mě přetáhl kulometem, takže mám držku jako od kečupu. Krom toho mě ten neviditelnej blbec chytil do sítě jako nějaký prase. Au! Mačká mě to! Dávej pozor!"

"Promiň! Ale ta zatracená věc nejde sundat! Málem mi to uřízlo prsty!"

"Jo tak prsty, jo?! Mě ta posraná síť řeže do ptáka a ty máš strach o prsty? Navíc, přestaň za tu síť tahat nebo z ní dostaneš tak akorát moje koule! Prostě to rozstřel!"

Thomas souhlasil: "Dobře. Jak si přeješ!" Rozstřelil okraje sítě a přítele vysvobodil. Pak se oba přidali k ostatním.

Gabriel pohlédl na zvláštní zelenou krev na zemi a řekl: "Ty jo! Ta jeho krev vypadá jako zelený absinth, to je moje oblíbený pití, ale radši nebudu zkoušet, jestli tohle chutná stejně."

Madeus seděl a leštil své kanóny. Hyomy právě zavázal veliteli Notormentovi zraněnou hlavu, neboť taky dostal pěknou ránu.

"Co se dělo? Dostal jsi ho, Madeusi?!" zeptal se Thomas.

"Ne, ten parchant zdrhnul!"

"Cože? To jsem neslyšel! Madeusi! Vždyť jsi rozstřílel úplně všechno a netrefil jsi ho?!" divil se Gabriel.

"Neboj se! Ten bastard dostal na prdel a ještě pár dní to pocítí."

"To nic nemění na tom, že je pořád živý!" přidal se Thomas.

"Jo! Někde tam na nás čeká, aby dodělal karbanátky!"

Madeus se zvedl a vytáhl z kapsy lesklý předmět. "Ne! Za to, co mi bodnul do ramene, udělám karbanátky já z něho a nebo z něj udělám rovnou kaši!"

"Musíme být opatrní nebo dopadneme stejně jako ti ostatní, co už tady visí, nebo spíš viseli. Viděli jste, jak se tady pohybuje? Ať je to cokoliv, tak to tu zná dokonale - každý kout. A ještě ho navíc není vidět. Stačí nepatrný okamžik nepozornosti a budeme na kaši my!"

Gregory Notorment se zvedl, sáhl si na obvaz na hlavě, protože ho hlava po té ráně zabolela. "Dost! Nechte těch keců! Jsme mariňáci a ne žádní trubadúři! Doděláme naší práci a pokud se nám znovu připlete do cesty…" řekl rázně Notorment a nabil svou brokovnici. "Tak ho odděláme! Jasné?!"

Všichni souhlasili. Velitel se podíval na ostatní a rozkázal: "Jdeme dál!" Pak se však rozhlédl znovu, protože jsi něco uvědomil. "Počkat! Kde je Brad Nyvell?!" zeptal se.

Všichni náhle s podivem na sebe pohlédli, neboť si tuto skutečnost také uvědomili. Brad Nyvell s nimi nebyl…



© Tomáš Mestek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama